Kostel sv. Michaela Archanděla na Starém Městě v Praze

Příběh s otevřeným koncem?

Datum vydání: 8.8. 2006 Zdroj: Katolický týdeník
Autor: Štěpán Plaček Rubrika: Příloha Perspektivy 32/2006

Co s nevyužitými kostely, které jsou zároveň kulturními památkami nebo pietními místy? Tuto otázku si nevynucuje jen akademický zájem, nýbrž i život sám. Patří chrámy k těm statkům, s nimiž se z principu nekšeftuje? Nebo i s nimi lze zacházet pragmaticky a není třeba mít obavy svěřovat je do soukromých rukou a využívat je ke komerčním účelům? Řešení snad spočívá kdesi uprostřed, ale v tuzemsku se stále příliš neví, podle jakých pravidel tuto hru hrát. Názorným precedenčním případem se stala kauza kostela svatého Michaela na Starém Městě pražském, jež je zároveň významnou kulturní památkou v centru městské památkové rezervace zapsané na seznamu UNESCO. Osud tohoto chrámu znázorňuje na mnoha rovinách to, co v Česku znamená úcta k vlastní historii, předkům, památkám a kulturnímu dědictví vůbec. Sekularizace v 18. století proměnila významný chrámový prostor nad podzemním pohřebištěm ve skladiště, současný postkomunistický kapitalismus zdevastoval kostel jako kulturní památku i pohřebiště. Co tento objekt a podobné další památky čeká v budoucnu?

Svatý Michael stojí nenápadně pár kroků od Staroměstského náměstí, uprostřed labyrintu uliček, kterými dnes proudí davy zahraničních turistů. V době románské patřil k největším kostelům na Starém Městě, ve 14. století zde vznikla krypta (druhá nejstarší v Praze) a gotický trojlodní prostor, který zde zůstal i po barokní přestavbě v 18. století. Svého času tu kázal mistr Jan Hus, pod kostelem jsou pohřbeni purkmistři, konšelé, bohatí měšťané, členové šlechtických rodů, kanovníci a řeholníci řádu servitů.
Zlom představuje sekularizace kostela v dobách josefinských reforem. Císař Josef II. klášterní kostel řádu servitů roku 1786 zrušil a chrám po dalších dvě stě let sloužil jako skladiště. I když byl prostor přepatrován, zůstala unikátní památka v zásadě nepoškozena, protože konstrukce byla v podstatě samonosná. Podzemní pohřebiště s kryptou zůstalo nedotčeno. V roce 1982 se správcem stala Státní knihovna (předchůdkyně Národní knihovny) s plánem vybudovat zde depozitář. Pro státní instituci se však prostor ukázal být nepoužitelný a stal se tak spíše koulí u nohy, která hrozila jen odčerpávat vlastní prostředky. V první polovině devadesátých let začali zájemci o koupi kostela (který stačil ještě poničit požár) lobovat u státu o jeho odprodeji do soukromých rukou. Na stole ležel návrh zřídit v jeho prostorách banku. V roce 1993 začínají první protesty proti chystané dražbě, o rok později Národní knihovna uzavírá smlouvu o pronájmu chrámu společnosti Kontakt Moravia (ta poté vytvořila dceřiné firmy Kontakt Moravia – Evropa a Michal Praha s.r.o.). Pronájem byl domluven na třicet let za 47,5 milionu korun.
Noví nájemníci se brzy dostávají pod palbu kritiky jednak za tvrdé stavební zásahy do památky, jednak za komerční využívání objektu způsobem, který i lidé nevěřící považují za rouhání. Na povrch vychází i informace o likvidaci kosterních ostatků a zcela nepietním zacházení s nimi během stavebních zásahů v kryptě pod kostelem. Léta se píší otevřené protestní dopisy politikům, které podepisují kulturní, akademické, případně i církevní veličiny, konají se debaty, činí se prohlášení, otiskují se články... Jedno z posledních dějství končí v srpnu minulého roku, kdy Národní knihovna objekt dosavadnímu nájemci prodává. Jerri Nowikovski, jednatel společnosti Michal Praha dnes tvrdí, že jeho cílem bylo od počátku ruinu zachránit. V kostele prý má nyní vzniknout muzeum českého skla. Podle tohoto plánu objekt čeká další přestavba a přepatrování.

Prodejem do soukromých rukou se stát definitivně zbavil další možnosti mít na stav památky výraznější vliv. Kromě toho je kritizována i cena, za niž Národní knihovna (nedlouho po nástupu Vlastimila Ježka do čela této instituce) kostel bez velkých řečí prodala. I když podle znaleckého posudku byla odhadní cena majetku vyčíslena na 173 milionů korun, kostel se fakticky prodal za 46 milionů. Prodejní cena přitom podle kritiků neodpovídala ani ceně pozemků, na nichž kostel stojí. Podle loňských vyjádření ředitele Ježka bylo výhodnější prodat kostel za několik desítek milionů korun, které lze ihned využít na opravu Klementina, než získávat na základě nevýhodné smlouvy do roku 2024 necelý milion korun ročně na pronájmu. Nájemní smlouva, která vznikla za minulého vedení Národní knihovny a ministra kultury Pavla Dostála, byla pro stát opravdu nevýhodná. Nájemce nebylo možné jen tak vypovědět, knihovna by v tom případě musela nahradit peníze vložené do rekonstrukce kostela - údajně se jednalo o částku ve výši kolem 300 milionů korun. „Vydávat tuto architektonicky i ideově brutální úpravu kostela za rekonstrukci památky je nesmysl. Je to, jako by vás někdo ztloukl a pak vám tvrdil, že jste prošel salonem krásy,“ říká o stavebních úpravách kostela Mojmír Horyna, prorektor UK a ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze. Ve svém hodnocení není sám. Už před třemi lety vydal Národní památkový ústav posudek, podle něhož se přepatrováním prostoru poškodily původní nosné konstrukce, byla zbořena barokní klenba a zcela znehodnocena byla i krypta. Na vnějším vzhledu památky se neblaze projevilo i její komerční využití. Posudek také říká, že úpravy nemohly být provedeny bez souhlasu památkářů: „Lze tedy konstatovat, že poškození kostela sv. Michaela bylo umožněno rozhodnutími Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy.“ Trestní oznámení na památkáře, které před lety podal Jiří Kotalík, bývalý rektor AVU, bylo nicméně policií odloženo. Kotalík přitom označil i konkrétní viníky, kteří měli „rekonstrukci“ schválit, totiž Pavla Pirkla, bývalého ředitele Pražského památkového ústavu, a Jiřinu Knížkovou, tehdejší vedoucí odboru památkové péče magistrátu. Vedle nich stavební úpravy schválili také úředníci ministerstva kultury. Podobně jako u prodeje kostela je i rekonstrukce právně nenapadnutelná – vše je stvrzeno správnými razítky od těch správných lidí. Proč lidé na klíčových místech jednali tímto způsobem? „Myslím, že za tím bylo jednak podlehnutí tlaku, který na tyto instituce vyvíjeli vlivní bohatí a mocní lidé, zkrátka se přistoupilo na jejich komerční hru. Za druhé šlo o určitý alibismus, nechuť se věcí zabývat, kvůli níž se problém přehazoval jako horký brambor,“ míní dnes Jiří Kotalík, podle něhož se jedná o ohromně nebezpečný precedens do budoucna.

Tvrdé stavební zásahy do interiéru památky si vyžádal podnikatelský záměr nájemce, který do prostoru umístil multimediální historickou show nazvanou St. Michael Mystery. Tato kontroverzní akce přibližovala turistům české dějiny a činila tak například prostřednictvím mluvící busty Franze Kafky, postav Michaela Jacksona či Stalina. Vedle toho se tu pořádaly koncerty a společenské party (údajně též striptýz, což ale provozovatel popírá). Samotná show, označovaná přímými svědky jako „ostudná travestie českých dějin“ (Horyna), zahynula sama na nedostatek zájmu. Turistické kanceláře daly před napodobeninami židovského hřbitova přednost tomu ukazovat návštěvníkům Prahy židovské město samotné - od chrámu je vzdálené necelých dvě stě metrů. Show skončila v roce 2002 a dnes funguje na nádvoří před kostelem pouze restaurace se zahrádkou.
Kapitola sama pro sebe je „rekonstrukce“ krypty pod kostelem. Hospodaření nájemce na významném pohřebišti poodkryly až testy z let 2003 a 2004, které objednala Národní knihovna po dlouhodobém tlaku odborníků. „Sanaci ostatků v kryptě jsme provedli poté, co zde dělal průzkum Státní zdravotní ústav. Našli jsme tu devět kubíků kostí nahrnutých spolu se sutí a pytli od cementu v jámě přikryté dřevotřískovou deskou. Bylo to hrozné, jak se tu s ostatky zacházelo,“ vzpomíná Jiří Klán z Ústavu soudního lékařství a toxikologie, který ostatky vyjmul, setřídil, speciálně ošetřil a vrátil do krypty. Sanaci kostí již rok předtím doporučil zdravotní ústav, který konstatoval porušení hygienických norem (v kryptě byly nalezeny toxické spory plísní, které hrozily dostat se i do dalších částí objektu). Přitom asi dvacet kubíků ostatků zůstává zazděných v pytlích od cementu v chodbě spojující hlavní kryptu se sklepem sousedního domu. To, že neskončily v kontejneru spolu se stavebním odpadem jako část předchozích ostatků, bylo možné jen díky lidem ze sousedství, kteří se přimluvili u dělníků.

Po třinácti letech, v jejichž průběhu svatý Michael občas zaplní mediální prostor, je řada lidí ohledně šťastného konce této kauzy skeptická. Od letošního jara se ale zájem médií ke kostelu opět obrací a zdá se, že prodejem do soukromých rukou celý příběh neskončil. Zasloužili se o to jednak studenti dějin umění a příbuzných oborů, kteří proti loňskému prodeji kostela třikrát protestovali před úřadem vlády a ministerstvem kultury spolu s některými svými pedagogy. Studentské protesty mají přitom pokračovat i nadále, prakticky až do doby, kdy stát de facto zažaluje sám sebe a některá z jeho institucí se bude soudit o to, že prodej se uskutečnil „proti dobrým mravům a v rozporu s veřejným zájmem“ a že vlastníkem chrámu s kryptou je Česká republika. Podle studentů jde o jediný možný způsob, jak by se stát měl přihlásit k odpovědnosti za svá dosavadní pochybení. Vedle studentů protestovali proti prodeji pomocí petice i mnozí odborníci a v květnu proběhl v této věci i soud. Nevládní protikorupční organizace Růžový panter se snažila zpochybnit platnost kupních smluv a navrhnout, aby vlastníkem kostela byl opět stát. Soud žalobu zamítl – určení vlastnictví se může domáhat jen ten, kdo má k věci právní vztah, například je vlastníkem, a tím protikorupční organizace není.
Kauzu svatého Michaela však studenti a odpůrci prodeje chápou i jako příležitost k prosazení legislativy, která by zajišťovala ochranu a neporušitelnost pietních míst – krypt, hrobů a pohřebišť v sakrálních památkách. Podle Stanislavy Fedrové ze studentské iniciativy ošetřuje zákon o pohřebnictví pouze nakládání s ostatky osob zemřelých v nedávné době. Netýká se však kosterních ostatků osob zemřelých před staletími. Nejen status ostatků v kostele svatého Michaela je díky tomu nevyjasněný a nikdo jednoznačně neví, podle jakých norem se řídit při nakládání s nimi. Studenti proto chtějí prosadit, aby pietní místa s lidskými kosterními ostatky nemohla přecházet do soukromých rukou, ale musela vždy zůstat v majetku státu, města či církve. Při prodeji by tato místa zůstala vyňata a prodej rozdělen na prostor kostela a prostor krypty. „Naším záměrem je, aby se stávající zákony v tomto smyslu novelizovaly, nebo aby vznikl úplně nový zákon, který by věc upravil. Budeme se snažit, aby se návrh na tuto úpravu dostal již do plánu příští vlády,“ říká Stanislava Fedrová. Zákonná úprava by se tak v budoucnu mohla stát pákou na budoucí majitele památek a zavazovat je k zodpovědnějšímu přístupu.

Spočívalo by tedy řešení celé kauzy v tom, dostat kostel zpět do rukou státu? „Osobně jsem dost skeptický, od státních institucí už toho příliš nečekám. Reálné mi ale připadá, že opakovaný nesouhlas dovede dnešního vlastníka k zájmu kostel prodat. Pak už se jen modleme za to, aby nový vlastník byl kulturní,“ říká o možnostech řešení Mojmír Horyna, podle něhož je vlastnictví kulturních památek a pietních míst vždy limitované veřejným zájmem. Podle Jiřího Kotalíka může být přístup k památkám tohoto typu i poměrně liberální, včetně jejich využívání přiměřeným komerčním způsobem (např. jako muzea). Musí být ovšem nastaveny mantinely, uživatel by měl ctít základní etická pravidla a respektovat historickou podstatu objektu. Národní knihovně se v tomto ohledu volba nájemce vymkla z rukou. O firmě Michal Praha s.r.o. se hovoří jako o společnosti s velmi neprůhlednou vlastnickou strukturou. V 90. letech, kdy vláda schválila současnému vlastníkovi pronájem kostela, odsouhlasila téže společnosti i prodej zámků v Buštěhradě a Tmani. Oba zámky pak deset let chátraly a firmě sloužily jen jako zástava pro získání bankovního úvěru. Barokní zámek s klasicistními úpravami v Buštěhradě se měl sice stát luxusním hotelem, ale prakticky se z něj stala ruina. V roce 2003 jej koupila v dražbě obec, což zámek zřejmě zachrání.
Kostel svatého Michaela má tu výhodu, že se na něj zaměřila pozornost médií a kauza už vešla v obecnou známost. Ať už bude majitelem kdokoli, bude muset za každý provedený krok čelit dotazům ze strany novinářů a angažované veřejnosti. Snah převést kostely do soukromých rukou ale bude podle Jiřího Kotalíka v budoucnu přibývat: „Tyto stavby se mohou ocitnout v podobných problémech. Zvlášť v případě, kdy se zamhouří oko nad kostelem takového významu a charakteru, jako je svatý Michael. A to může způsobit rychlou devastaci řady kulturních památek.“

Odpověď na úvodní otázku, co s nevyužitými kostely, přitom radikálním způsobem nedávno naznačil ředitel Národního památkového ústavu Tomáš Hájek, kterého citovaly Lidové noviny: „Ve Velké Británii dochází k cílené demolici kostelů, které už nejsou potřeba, nebo k jejich desakralizaci a následnému předělání na bytové či skladové jednotky.“ V tomto názoru šéf památkářů zřejmě není osamocen. Přitaká mu pravděpodobně leckterý architekt, který cítí v památkové péči překážku tvořivosti, leckterý investor, pro něhož může chrámový prostor znamenat zajímavou podnikatelskou příležitost, a nakonec snad i leckterý církevní správce, pro něhož jsou vylidněné chrámy bez života jen finančně neúnosnou zátěží a překážkou pastorační práce.
Církevních památek a kulturního dědictví se lze zbavit velice rychle. Z řady subjektů by spadlo břemeno finančně náročné péče, mnoho lidí z komerční sféry by naopak slušně vydělalo. Proti tomuto pragmatickému přístupu stojí jednak nevratnost změn (o památky můžeme brzy přijít, což je ztrátou i z hlediska cestovního ruchu) a také to, že mnohé z těchto míst nejsou jen kulturními památkami, ale též pietními místy, kde spočívají ostatky našich předků. Každá slušná společnost ví, že mrtví zasluhují úctu - a ta se týká také míst jejich odpočinku. A není důvod, proč nyní toto pravidlo rušit.

V kostele sv. Michala má být muzeum skla

Datum vydání: 7.7.2006 Zdroj: MF Dnes
Autor: Robert Oppelt Rubrika: Příloha Praha Strana: 1

Staré Město - Křišťálový svět by mohl vzniknout v budově bývalého kostela svatého Michala poblíž Staroměstského náměstí.
Nové plány na využití bývalého kostela představil jednatel společnosti Michal Praha Jerri Nowikovsky, které objekt bývalého kostela patří. „Plánujeme prostory adaptovat na stálou výstavu o historii i současnosti českého skla,“ uvedl jednatel. Celý projekt je však podle jeho slov zatím jen ve stadiu plánů a hledání provozovatele. „Spolupracujeme třeba s Uměleckoprůmyslovým a Národním muzeem nebo výrobcem křišťálu, společností Swarowski, která má podobné muzeum v Rakousku,“ poznamenal jednatel Nowikovsky.
Současné i minulé využití objektu bývalého kostela svatého Michala je už delší dobu předmětem kritiky z nejrůznějších míst a určité pochyby vzbuzují i nové plány na využití objektu.
„Určitě je to pěkná myšlenka, ale Uměleckoprůmyslové muzeum dosud nikdo neoslovil,“ řekla vedoucí kurátorka sbírek skla Helena Brožková. Podobně se vyjádřil i ředitel Národního muzea Michal Lukeš. „Žádná oficiální jednání o zápůjčkách se nekonají,“ uvedl ředitel.
V loňském roce koupila společnost Michal Praha kostel od ministerstva kultury, které jej spravovalo prostřednictvím Národní knihovny. Společnost Michal Praha měla kostel v dlouhodobém nájmu a provedla i jeho nedávnou nákladnou rekonstrukci, kterou ocenila na půl miliardy korun.

Kostel má zaplnit sklo

Datum vydání: 7.7.2006 Zdroj: MF Dnes
Autor: Robert Oppelt Rubrika: Příloha Praha Strana 2

Staré Město - Více než dvě stě let už čeká budova bývalého kostela svatého Michala na důstojné využití. Jak dlouho bude ještě čekat?
Za posledních deset let se v gotických zdech vystřídalo několik koncertů a společenských večírků. Nejznámějším projektem pak byla multimediální historická show St. Michael Mystery. Teď je objekt prázdný, pouze v něm funguje restaurace se zahrádkou.
Jerri Nowikovsky, jednatel společnosti Michal Praha, které stavba patří, však slibuje, že se to za rok či dva změní. Do bývalého kostela mají proudit turisté, protože v něm plánuje vznik nového muzea skla.
„Řádnému využití kostela doteď bránil právně nedořešený prodej jedné malé parcely u kostela,“ řekl Nowikovsky. „Budova teď také vyžaduje další investici do rekonstrukce. Objekt je potřeba adaptovat a vybudovat v něm nové stálé výstavní prostory,“ dodává jednatel.

Náklady potřebné na rekonstrukci odhaduje až na pět milionů eur, tedy skoro sto padesát milionů korun. „Z kostela se nedá udělat nic komerčního, nedají se v něm vybudovat byty. Musí pořád více či méně sloužit kultuře,“ uvedl Nowikovsky.
Po rekonstrukci by se měl vzhled interiérů bývalého kostela výrazně změnit. V kostele vzniknou nové skleněné schody, nově bude vyřešeno osvětlení. „Celý kostel je potřeba prosvítit a otevřít, v maximální míře využít nejrůznější skleněné prvky,“ vysvětluje jednatel.
Ale už teď je jasné, že případná změna vzhledu kostela vyvolá další diskuse mezi památkáři i veřejností.
„Na případné plány rekonstrukce budeme velmi opatrní,“ řekl šéf pražských památkářů Jan Kněžínek. Zároveň však potvrdil, že žádné plány na rekonstrukci kostela památkáři ještě nedostali. „Poslední rekonstrukce z 90. let minulého století objekt zachránila, problém s využitím kostela však zůstává i po ní,“ připomněl Kněžínek.
Podobný názor na další přestavby objektu bývalého kostela má i Klub Za starou Prahu, který využití kostela v minulosti často kritizoval. „Jakékoliv velké plány mohou kostelu sv. Michala jen ublížit, objekt nelze ještě více upravovat pro komerční využití,“ uvedl jednatel klubu Richard Biegel. „Je to pokračování absurdního dramatu, které kolem využití bývalého kostela v posledních letech panuje,“ dodal Biegel.

Málokterý pražský kostel má tak dlouhou a pohnutou historii jako kostel, který byl zasvěcen svatému archandělu Michaelovi. Z malého kostelíka obklopeného hřbitovem se stal jeden z nejvýznamnějších kostelů Starého Města. Po bitvě na Bílé hoře vznikl v jeho sousedství klášter servitů.
Klášter u kostela ale neunikl změnám císaře Josefa II. Ten jej zrušil, v kostele se přestaly sloužit bohoslužby a byl prodán jako obyčejný dům v dražbě. Jeho vnitřní vybavení včetně překrásných oltářů nebo obrazů bylo rozprodáno, a tak rozptýleno do jiných kostelů. Pak sloužila budova odsvěceného kostela jako manufaktura a skladiště. Jedinou nedotčenou částí zůstala podzemní krypta.
Novodobá historie kostela začala v roce 1982. Tehdy začala objekt patřící ministerstvu kultury využívat Státní knihovna, dnešní Národní knihovna České republiky.
V roce 1993 proběhla privatizace objektu. Vydražitel však neuhradil 131 milionů, tedy cenu, za kterou byl tehdy kostel na prodej. Národní knihovna poté kostel pronajala do roku 2029 společnosti Kontakt Moravia, která založila společnost Michal Praha. Této společnosti byl kostel později prodán.

Spory o sv. Michala neustávají

Datum vydání: 7.7.2006 Zdroj: Lidové noviny
Autor: Martina Klapalová

PRAHA 7. července 2006 | 8:44 V kostele sv. Michala u Staroměstského náměstí, v jehož chrámové lodi před 604 roky kázal mistr Jan Hus, bude do dvou let muzeum českého skla Křišťálový svět. Tak rozhodl o budoucím využití jeho majitel, tedy vedení společnosti Michal Praha (dceřiné společnosti Kontakt Moravia).

Ta před rokem sakrální památku od státu odkoupila. Proti prodeji v nedávných dnech proběhly tři protestní demonstrace vysokoškolských studentů před ministerstvem kultury a úřadem vlády. Nebyly první.

Už v roce 1993 studenti na pražských ulicích protestovali proti zamýšlené dražbě kostela a záměru otevřít v něm banku. Odborná i laická veřejnost si nakonec vynutila, že místo banky bude kostel využit ke kulturním účelům. Paradoxně toto využití kostelu ublížilo víc.

Kvůli bombastické show o Kafkovi a národních dějinách byla podle posudku Národního památkového ústavu z roku 2003 zbořena barokní klenba, silně znehodnocena krypta a přepatrováním chrámové lodi znehodnoceno mimořádně cenné architektonické řešení vnitřního prostoru.

Obludná show, v níž pražské dějiny reprezentovaly například postavy Trockého, Stalina, Gottwalda, Kafky a také Michaela Jacksona, posléze zmizela pro nedostatek zájmu. Kostel je nyní prázdný, otevřena je jen restaurace a kavárna. Problematickou rekonstrukci chce nyní znovu řešit ministerstvo kultury. A to navzdory tomu, že právě ministerstvo objekt pronajalo a kontroverzní show schválilo.

Významná sakrální památka prochází už 300 let tak pohnutým osudem, že to zastíní i vleklý a nedávno skončený soudní spor o vlastnictví katedrály sv. Víta. Střídají se v něm chvíle slávy i naprosté devastace. Před několika desítkami let pouze o dva hlasy v městské radě ušla zbourání, na začátku 90. let minulého století málem vyhořela. Přitom se jedná o vzácnou památku i významný dějinný prostor.

Barokní kostel sv. Michala má dodnes zachovaný gotický portál a románskou věž. Jeho krásu prý kdysi obdivoval císař Ferdinand. Dnes je vše jinak. Nedávná rekonstrukce firmou Michal Praha podle památkářů zabránila sice zkáze objektu, ale současně zničila velebnost interiéru.

Podle Nowikovskeho ministerstvo kultury nyní vede jednání, zda bývalý kostel nevykoupí zpět. „Vyjádření v tom smyslu, že by stát chtěl objekt vykoupit zpět, není přesné,“ řekla ČTK mluvčí ministerstva kultury Ludmila Kadrnková. Ministerstvo se podle ní chce zasadit o nápravu škod způsobených rekonstrukcí, ale o zpětné koupi objektu se prý nejednalo.

Přitom už před několika lety kvůli rekonstrukci podal trestní oznámení nynější rektor AVU Jiří Kotalík. Za viníky označil bývalého ředitele Pražského památkového ústavu Pavla Pirkla a bývalou vedoucí odboru památkové péče magistrátu Jiřinu Knížkovou, kteří rekonstrukci schválili. Policisté nakonec případ odložili, aniž někoho obvinili. „Naplnilo mě to hlubokou skepsí, že se tímto způsobem dá něco řešit,“ řekl nedávno LN Kotalík.

Přitom rekonstrukci už v roce 1998 kritizoval na stránkách Práva ministr kultury Pavel Dostál a nad souhlasem dvou šéfů pražských památkářů vyslovoval podiv.

„Od počátku byli proti odborníci a instituce jako Univerzita Karlova, Akademie věd, AVU, UMPRUM a jiné. Díky stávce studentů a mediální kampani se sice zabránilo přestavbě kostela na banku, nikoli však jeho další a paradoxně ještě rozsáhlejší devastaci,“ uveřejnil tehdy bývalý ministr Dostál v deníku Právo.

Nowikovski nyní prohlásil, že opět chystá další přestavbu interiéru na výstavní prostory pro muzeum českého křišťálu. Nemá podle svých slov zatím peníze ani exponáty ze zápůjček. Hovořil však o dalším přepatrování chrámové lodi a nutnosti vyřešit osvětlení. Kostel má totiž zaslepená okna.

1150 až 1200 založení jednolodního kostela (v románském a raně gotickém stylu)
14.století: z tohoto období pochází krypta, nejstarší dochovaná v Praze (podle památkářů znehodnocená přestavbou)
1400 až 1402: v kostele káže mistr Jan Hus 1620: konec všech kázání po bitvě na Bílé hoře
1786: zrušení kostela Josefem II., stává se z něj skladiště
1982: správcem se stává Státní knihovna, předchůdce Národní knihovny (záměr zřídit mobiliář se nenaplnil)
1991: do kostela se uchýlili bezdomovci, následný požár zničil krovy
1993: první protesty proti chystané dražbě, kostel nakonec vydražen nebyl
1994: pronájem firmě Michal Praha
2005: prodej kostela nájemci
2006: studentské protesty proti prodeji

Striptýz se v kostele nikdy nekonal

Datum vydání: 7.7.2006 Zdroj: Lidové noviny
Autor: Martina Klapalová

Rakouský podnikatel Jerri Nowikovski, jednatel společnosti Michal Praha, obhajuje vše, co se s kostelem v posledních letech stalo.

Majitelem je firma, banka v zahraničí. Do záchrany kostela jsem ovšem vložil i vlastní peníze.

Byl jsem idiot, idiot, prostě idiot. Chtěl jsem zachránit ruinu a využil jsem k tomu svých kontaktů a bankovních spojení. Investoval jsem do toho spoustu peněz, i vlastních. O část z nich jsem přišel. A pak se z dopisů pana Peška (razantní obhájce myšlenky navrátit kostel náboženskému využití - pozn.red.) dozvím, že jsem spáchal genocidu a že mě podezírá z praní špinavých peněz. Připadám si jak Dostojevského kníže Myškin.

Striptýz se tam nikdy nekonal. Ta diskuse mi připadá absurdní. V zemi, kde se zneužívají děti na Hlavním nádraží a v sex shopech si klidně nakupují nezletilí. A najednou by měl někomu vadit striptýz v odsvěceném kostele?

V kostele, kde kázal Hus, se teď konají technoparty

Datum vydání: 8.6.2006 Zdroj: MF Dnes
Autor: Robert Oppelt Rubrika: Příloha Praha Strana 1

Staré Město - Býval to jeden z nejvýznamnějších kostelů, kde kázal dokonce Jan Hus. Teď je ale kostel svatého Michala nedaleko Staroměstského náměstí místem, kde se konají technoparty a občas i striptýzové večery.
To se nelíbí nejen některým historikům a studentům. Přes tisíc lidí už také podepsalo studentskou petici proti tomu, že byl kostel před časem prodán soukromé firmě. Desítky vysokoškoláků se včera dokonce sešly na demonstraci - zde upozornili navíc na to, že majitel objekt prodal za zlomek ceny, než jaká je běžná pro nemovitost v centru města.

Striptýz a techno v kostele

Datum vydání: 8.6.2006 Zdroj: MF Dnes
Autor: Robert Oppelt Rubrika: Příloha Praha Strana 6

Staré Město - Významný archeologický nález. Tak by se dalo hovořit o lidských ostatcích, které archeologové objevili při posledním výzkumu u kostela svatého Michala - objektu, ve kterém kázal dokonce Jan Hus. Jenže kostel má teď nového majitele, který zde pořádá technoparty a občas také striptýzové večery. O pohřbení ostatků nechce ani slyšet - to tvrdí vysokoškolští studenti, kteří včera demonstrovali proti loňskému prodeji kostela soukromé firmě.
„Pobuřuje nás, že kostel je prodán kontroverznímu nájemci, který jej doposud využíval mimo jiné k pořádání striptýzů,“ zlobí se Miriam Natoufová, jedna z organizátorek Studentské iniciativy za záchranu kostela sv. Michala. Ta nesouhlasí s tím, že kostel jeho původní majitel, Národní knihovna, loni prodal společnosti Michal Praha.

Kostel svatého Michala je podle autorů iniciativy prvořadou památkou v samém centru městské památkové rezervace, zapsanou na světové listině kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
„Není to normální, co se s kostelem děje,“ potvrdil jednatel Klubu Za starou Prahu Richard Biegel. Ten se domnívá, že prodej byla chyba. „Za to, v jakém je kostel stavu, nese morální odpovědnost stát,“ dodal Biegel.
Studenti navíc upozorňují na nevýhodné podmínky, za nichž Národní knihovna kostel prodala.
„Cena byla pouhých 46 milionů korun. Tato částka přitom neodpovídá ani průměrným cenám za pozemek v této lokalitě,“ upozorňuje Natoufová. „Kupní cena zohlednila investici do opravy objektu,“ vysvětluje dohady kolem prodejní ceny ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek ve své písemném stanovisku ke studentské iniciativě.
Vysokoškolští studenti hodlají ve svých protestech pokračovat a na středu 21. června svolávají další protestní shromáždění před Svatého Michala.
Historie kostela svatého Michala Archanděla je dlouhá skoro devět staletí. Z malého kostelíku obklopeného velkým hřbitovembyl později přestavěn na nejstarší baziliku na Starém Městě.
Gotický kostel proslul i jako působiště mimořádných osobností. Na počátku patnáctého století v něm kázal Mistr Jan Hus.
Kostel si svůj význam, na rozdíl od mnoha jiných míst, udržel i po bitvě na Bílé hoře. V té době zde vznikl klášter servitů.
Kostel svatého Michala neunikl změnám císaře Josefa II. Ten jej zrušil, v kostele se přestaly sloužit bohoslužby a byl prodán jako obyčejný dům v dražbě. Jeho vnitřní vybavení včetně překrásných oltářů nebo obrazů bylo rozprodáno, a tak rozptýleno do jiných kostelů v podstatě po celých Čechách. Od té doby sloužila budova odsvěceného kostela jako manufaktura a skladiště. Jedinou nedotčenou částí zůstala podzemní krypta s kostmi servitů a měšťanů.

Novodobá historie kostela začíná v roce 1982. Tehdy získala objekt bývalého kostela od ministerstva kultury Státní knihovna, dnešní Národní knihovna České republiky.
Po roce 1989 upozorňoval na stav kostela i pražský arcibiskup František Tomášek a naléhal na vhodné využití a opravu kostela. V roce 1993 proběhla privatizace objektu. Vydražitel však neuhradil 131 milionů, cenu, za kterou byl tehdy kostel na prodej.
Národní knihovna poté kostel pronajala do roku 2029 společnosti Kontakt Moravia, která založila společnost Michal Praha. Tato společnost kostel opravila a provozovala v něm multimediální historickou show „St. Michael Mystery“, kino, restauraci a nejrůznější společenské akce. Proti tomuto využití už tehdy protestovali památkáři i církev a této společnosti byl kostel nyní prodán. Téměř prorocká se jeví slova kardinála Tomáška, který kdysi o kostele svatého Michala řekl: „Považuji za čin odporující naší kulturní tradici poskytnout v jakékoliv formě klášterní areál svatého Michala ke komerčnímu využití.“

Svatý Michal - smutný příběh

Datum vydání: 24.5.2006 Zdroj: Lidové noviny
Autor: Martina Klapalová

PRAHA Barokně přestavěný kostel svatého Michala, v němž na počátku 15. století kázal mistr Jan Hus, už nikdy nebude mít duchovní rozměr.

Obvodní soud pro Prahu 1 včera zamítl žalobu nevládní organizace Růžový panter na Národní knihovnu. Snahou bylo anulovat loňský prodej vzácné památky, kterou Národní knihovna v zastoupení státu prodala nájemci, soukromé společnosti Michal Praha.
Ta své představy o využití objektu už naplnila v minulých letech, kdy v něm provozovala panoptikální show z českých dějin a života Franze Kafky. Posléze ji zrušila pro nezájem diváků. Nyní je kostel nevyužitý a prázdný. A společnost Michal Praha, jejíž investice pocházejí ze zahraničního kapitálu, komunikuje s Českou republikou přes najatou právní kancelář. Své záměry s objektem dosud nezveřejnila.

Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek je klidný a spoléhá se na památkové zákony. „Právě jste mě zastihla ve Skotsku, kde jsem v Edinburghu. Prohlédl jsem si tady nejslavnější katedrálu, kde je v podzemí velká restaurace a v polovině objektu hostel. Ten ryze český pohled, že se k určitým typům staveb musíme chovat pietně, vůbec nesdílím. Ale ta show byla trapná - vystavovat repliku židovského hřbitova 500 metrů od toho skutečného je směšné,“ sdělil Ježek.

Proměna využití sakrálních památek je aktuální téma. Jen v Plzni se nyní chystá prodej asi 80 kostelů. Takových případů bude v Česku přibývat. Jde o to, že církev je schopna využívat pro liturgické potřeby zhruba třetinu kostelů. „V současné situaci jí to ani nelze mít za zlé. Kostely se vykrádají, rekonstrukce jsou drahé a věřících málo. Ovšem to, co se stalo se svatým Michalem, je hanebnost,“ míní kunsthistorik Ivo Kořán z Ústavu dějin umění Akademie věd. Studenti Karlovy Univerzity chystají 30. května protestní demonstraci před kostelem. Protesty veřejnosti například před lety zabránily prodeji kostela sv. Kajetána v Nerudově ulici.

Podle Kořána za vším stojí nenasytnost investora. „Myslím, že jen čekají na to, až schlamstnou celý ten blok domů okolo. V Praze neexistuje lukrativnější místo, je to v těsné blízkosti Staroměstského náměstí na turistické trase s průchodem do Melantrichovy ulice a Železnými vraty,“ míní Kořán.
I Ježek připouští, že bylo v minulosti chybou, když památku neopravil stát. A místo toho ji za nevýhodných podmínek pronajal a ještě chtěl po Národní knihovně, aby investora ohlídala. Podle Růžového pantera má společnost Michal Praha nepřehlednou strukturu a její podnikání v zahraničí může být spojeno s penězi mířícími do zemí daňových rájů. Soud se však včera zabýval pouze tím, že Růžový panter nemá ke kostelu právní vztah, a nemůže tedy požadovat změnu vlastníka.

* polovina 12. století: založen románský kostelík na Starém Městě, později přebudován na baziliku
* 1627: získává ho řád servitů * 1982: předán Státní, potažmo Národní knihovně
* 1993: demonstrace Pražanů proti chystané dražbě kostela