Show ve Svatém Michalovi je ostudou města, říká primátor
Datum vydání: 18.11.1999 Zdroj: MF Dnes
Autor: MARTINA KLAPLOVÁ Rubrika: Region Praha Strana: 01
Radnice nebude usilovat o změnu současného stavu v kostele
S t a r é M ě s t o - Ani po roce a půl, co rakousko-česká společnost provozuje v barokním kostele svatého Michala zábavnou show s tématy z českých dějin, neutichají kritické hlasy na její uměleckou úroveň. Primátor Jan Kasl dokonce hovoří o tom, že tento projekt je ostudou hlavního města. Primátor, který je na radnici zároveň nejvyšším mužem, který odpovídá za památky, přesto vylučuje, že město bude nějakým způsobem usilovat o změnu tohoto stavu. Důvodem není ani tak fakt, že hledat řešení by spíš měl stát jako majitel objektu či Národní knihovna, její správce, ale skutečnost, že některé pražské památky jsou na tom ještě hůř. "Občas zaslechnu názor, že hlavní město by kostel svatého Michala mělo vykoupit, aby mohlo mít zásadní vliv na to, co se v něm děje. Tedy aby tam už nebyla ona současná pseudozábava na způsob Disneylandu. Ta show je skutečně otřesná," míní primátor. Současně však sdělil, proč nic takového město neudělá: "Kdybychom takto začali uvažovat, vybaví se nám okamžitě objekty, které si vykoupení zaslouží mnohem víc, jako například zdevastovaná restaurace Expo 58. Do kostela svatého Michala alespoň neteče a je zrekonstruovaný, proto se nepokusíme o žádnou intervenci," dodal Kasl. Ani Národní knihovna, jedna z domácích vrcholných kulturních institucí, jež objekt dlouhodobě pronajala společnosti Michal Praha, o razantním řešení neuvažuje. "Říkáte nevkusné? To je subjektivní názor. V nájemní smlouvě je klauzule, že program nesmí být proti dobrým mravům, a je zřejmé, že to, co tam nyní je, lidi neuráží," sdělil za Národní knihovnu Petr Pospíšil. Pronájem kostela svatého Michala, jehož rekonstrukci platil investor, vyvolaly ekonomické důvody. Stát peníze na opravu sakrální památky neměl a knihovna, která tam původně měla zřídit depozitář, také ne. "Nemáme peníze ani na opravu národní kulturní památky Klementinum, kde sídlíme, natož pak na kostel svatého Michala," podotkl Pospíšil. Penězi argumentují také lidé, kteří kdysi za ministerstvo kultury projekt posvětili. "Jediné, co mě zpětně mrzí, je, že se nenašly peníze ve státním rozpočtu. A že se v té době nenašel jiný, vhodnější projekt než tato panoptikální záležitost bombastického charakteru," řekl Vladimír Koronthály z radnice první městské části, který kdysi jako náměstek ministra kultury svým podpisem projekt posvětil.
Ostatky velikánů české historie skončily v pytlích a na skládce
Datum vydání: 21.10.1999 Zdroj: Zemské noviny
Autor: Stránku připravil MATĚJ HUŠEK Rubrika: Téma Strana: 5
Praha - Pozůstatky významných osobností české historie zčásti vyvezené na skládku a zčásti zazděné v pytlích a krabicích kdesi v podzemní chodbě. To je jeden z důsledků rekonstrukce kostela Sv. Michaela Archanděla v Praze na Starém Městě. Archeologové nicméně tvrdí, že s kosterními pozůstatky se zacházelo výjimečně pečlivě. »Archeologové vykopali pozůstatky z hrobů, dělníci je naházeli do pytlů a zazdili v podzemní chodbě,« řekl historik Jiří Pešek, který se touto kauzou jakožto člen pražského památkového grémia zabývá. Část vykopaných koster podle něj antropologové odvezli na průzkum, část se prý válela na stavbě. »Po nějaké době je dělníci naházeli do pytlů a odnosili do krypty. Většinu však odsunuli do chodby až za současné zdi kostela. Tam je spolu s prozkoumanými ostatky, uloženými asi ve stovce popsaných krabic, zazdili,« uvedl Pešek. Podobný přístup budí rozpaky už proto, že naši předkové si za uložení svých ostatků v kostele museli draze zaplatit. Nad jejich těly v honosných hrobkách měla podle dobových zvyků znít chrámová hudba. Nyní ale leží jejich kosti v pytlích a krabicích v podzemní chodbě. »Významní představitelé života historické Prahy jistě neočekávali, že je po smrti přijde vzkřísit k životu věčnému s krumpáčem a lopatou archeolog na konci dvacátého století,« konstatoval Josef Tellc, který se zabývá dokumentací pražských památek. Někteří zasvěcení lidé však tvrdí, že ostatky byly znovu uloženy s dostatečnou pietou. »Je to ještě stále na území kostela a je tam kříž,« tvrdí Gerhard Walder, převor řádu servitů, jimž objekt kdysi patřil. Podle očitých svědků na současném místě posledního odpočinku pohřběných kříž skutečně je - ovšem v zazděné části chodby a jen načrtnutý zednickou lžící. Ještě před tím, než skončily v chodbě, povalovaly se části koster podle očitých svědků po staveništi. Václav Huml, vedoucí archeologického výzkumu, však dnes toto tvrzení již nemůže ani potvrdit ani vyvrátit, neboť zemřel. Předseda pražské archeologické komise a koreferent archeologického výzkumu v kostele sv. Michaela Zdeněk Dragoun nedávno prohlásil, že zřejmě neexistují důkazy, které by tato tvrzení podložily. »Nikdy jsem nic takového neviděl. Je pravda, že archeologové jsou někdy otrlí. Kolega Huml ale byl na lidské ostatky nejpečlivější. Proto si myslím, že ve srovnání s běžnou archeologickou praxí lze péči o ostatky v tomto případě hodnotit jako výrazně nadstandardní,« uvedl Dragoun.
Případ svatého Michala: Porušení dobrých mravů?
Datum vydání: 21.7.1999 Zdroj: Slovo
Autor: Stránku připravili Aleš Horáček, Matěj Hušek, Dana Mertová Rubrika: Téma Strana: 14
Praha - Nejvíce diskutovaným případem využití církevního objektu je zřejmě kostel sv. Michaela Archanděla v Praze na Starém Městě. Kritici projektu St. Michael''s Mystery, který má mimo jiné »zábavnou a netradiční formou« přiblížit české dějiny tvrdí, že rekonstrukce kostela pro účely multimediálního představení zničila hodnotný objekt přímo v srdci Prahy a porušila práva mrtvých, kteří byli v objektu pochováni. Tato tvrzení však obhájci rekonstrukce popírají. Konstrukci kostela vyztužili při stavebních úpravách dělníci železnými traverzami a ve vnitřním prostoru vznikla nová železobetonová patra. Pozůstatky členů řádu, jimž kdysi kostel patřil, i pozůstatky středověkých obyvatel Prahy, kteří si za místo posledního odpočinku v kostele zaplatili, ustoupily trafostanici a inženýrským sítím. Kosti pohřbených nyní leží v pytlích a krabicích zazděných v podzemní chodbě, zřejmě již za zdmi kostela. Samotná, podle vyjádření některých institucí antikulturní, produkce prý navíc kostel znesvětila. Ostře proti ní vystoupil například kardinál Miloslav Vlk. »Realizací projektu nazvaného St. Michael Mystery dojde vzhledem k jedinečnému kulturnímu i duchovnímu charakteru místa k troufalému a hrubému pošlapání etických norem a pietních zvyklostí,« napsal svého času kardinál ministru kultury. Obhájci projektu naopak tvrdí, že zchátralý objekt rekonstrukce zachránila před úpným zničením a diváci mají možnost zhlédnout kvalitně připravenou show. V nájemní smlouvě mezi Národní knihovnou a společností Kontakt Moravia je mimo jiné uvedeno, že činnost nájemce v kostele by neměla být v rozporu s dobrými mravy. Za hlavní důvod, proč komerční využití kostela neporušuje dobré mravy, považují zástupci Národní knihovny, Ministerstva kultury i provozovatele multimediální show okolnost, že se údajně jedná o odsvěcený kostel. Toto tvrzení je však v přímém rozporu s posudkem Liturgického institutu, který má redakce k dispozici. Zástupci Národní knihovny, která objekt pronajala, jsou podle svých slov rádi, že se podařilo najít investora. Do chátrající ruiny se tak prý podařilo investovat peníze, které stát v současné době na její rekonstrukci nemá. Současný stav je tak podle nich přeze všechny výtky dobrým kompromisem s »přijatelnou mírou únosnosti«.
Kauza kostela sv. Michaela je odstrašujícím příkladem, tvrdí někteří odborníci
Datum vydání: 23.2.1999 Zdroj: Slovo
Autor: MATĚJ HUŠEK Rubrika: O čem se mluví Strana: 14
Středověcí obyvatelé Prahy, kteří si zaplatili za hrob v kostele, skončili v pytlích v podzemní chodbě
Praha - Ostatky významných osobností české historie zčásti vyvezené na skládku, zčásti zazděné v pytlích a krabicích do podzemní chodby. Znesvěcení kostela antikulturní produkcí. Zničení mimořádně hodnotného objektu přímo v srdci Prahy. To všechno jsou podle kritiků rekonstrukce kostela sv. Michaela v Praze na Starém Městě důsledky stavebních úprav v objektu, alibismu odpovědných míst a špatně formulované nájemní smlouvy. Obhájci projektu naopak tvrdí, že rekonstrukce objekt zachránila, že multimediální show dokáže zábavnou a »netradiční formou« přiblížit české dějiny a že s kosterními pozůstatky se zacházelo výjimečně pečlivě.
Bitva o kostel sv. Michaela Archanděla zuří již téměř deset let. V objektu měla být nejdříve banka. Bouře nevole, která se po oznámení tohoto záměru zvedla, si ale vynutila změnu podnikatelského záměru. »Každá změna je k horšímu,« konstatují již dnes lidé obeznámení se situací. Současné využití objektu - multimediální show »St. Michael Mystery« - podle nich totiž uškodilo kostelu mnohem více, než kdyby v něm byl peněžní ústav.
KOSTI V PYTLÍCH
»Stavební firma zasekala železné traverzy do pilířů i zdí kostela, archeologové vykopali pozůstatky z hrobů, dělníci je naházeli do pytlů. Dnes je většina ostatků zazděná v podzemní chodbě,« tvrdí Jiří Pešek, který se kauzou intenzivně zabývá. »V kostele byla přitom pohřbena řada významných představitelů města. Ti si za to, že mohli být pohřbeni přímo na posvátné půdě, museli zaplatit,« vysvětluje Pešek. Část vykopaných koster odvezli antropologové na průzkum, část se prý válela na stavbě. »Po nějaké době je dělníci bez ladu a skladu napytlovali a odnosili do kostelní krypty. Většinu odsunuli do chodby až za současné zdi kostela, kde je spolu s prozkoumanými ostatky, uloženými asi ve stovce popsaných krabic, zazdili,« tvrdí Pešek. Nad hlavami pohřbených měla podle dobových zvyků navěky znít chrámová hudba. Za to si zaplatili. Nyní ale leží v pytlích za zdmi kostela. Mezi očitými svědky se hovoří i o tom, že k 11 m 3 vykopaných kostí chybí odpovídající počet lebek. Ty se měly údajně ztratit během stavebních prací. Vedoucí archeologického výzkumu Václav Huml na tato tvrzení dnes nemůže reagovat, neboť zemřel. Předseda Pražské archeologické komise a koreferent výzkumu v kostele sv. Michaela Zdeněk Dragoun však tvrdí, že zřejmě neexistují důkazy, které by tato tvrzení podložily. »Nikdy jsem nic takového neviděl. Je pravda, že archeologové jsou někdy otrlí. Kolega Huml ale byl na lidské ostatky nejpečlivější. Proto si myslím, že ve srovnání s běžnou archeologickou praxí lze péči o ostatky v tomto případě hodnotit jako výrazně nadstandardní,« tvrdí Dragoun. »K nekulturnímu činu se propůjčili i někteří představitelé duchovenstva, když se účastnili resepelizačního aktu, tedy znovuuložení ostatků zemřelých do spojovací chodby. Aktu byl přítomen i Gerhard Walder, převor servitské komunity v Nových Hradech,« kroutí hlavou Pešek. Servitský řád byl posledním vlastníkem kostela i s přilehlým klášterem, dokud ho Josef II. roku 1786 nezrušil a řád nevyhnal. »Dnes to není naše vlastnictví, proto k tomu nezaujímáme žádný postoj,« řekl nám Walder. Sám připouští, že v kryptě kostela byli pochováni členové jeho řádu. O osobnostech, které měly hroby přímo v kostele, však příliš hovořit nechce: »Je velmi málo známo, kdo byl v kostele skutečně pochován.« Nepochybuje ale o tom, že pozůstatky jeho řádových bratří i lidí, kteří si za hrobku v kostele zaplatili, jsou dnes pochovány s dostatečnou pietou. »Je to stále na území kostela a je tam kříž,« argumentuje Walder. Podle očitých svědků na současném místě posledního odpočinku zemřelých kříž skutečně je. Ovšem v zazděné části chodby načrtnutý zednickou lžící do vlhké malty. Josef Tellc, který rekonstrukci objektu sleduje od počátku, také tvrdí, že chodba s ostatky nepatří ke kostelu, ale k sousednímu domu. Lidé pochovaní původně v kostele jsou tedy i podle něj vyhozeni za hranice posvátné půdy. To prý znamená nejmarkantnější porušení práv mrtvých. Podle odborníků by totiž kdysi uzavřené dohody mezi pohřbenými a původními majiteli komplexu, jež na sebe servité jako poslední vlastníci převzali, porušilo už to, kdyby jejich ostatky někdo přesunul od oltáře k varhanám. Kostel sv. Michaela 14. září loňského roku osobně navštívil ministr kultury Pavel Dostál. Podle stanoviska Ministerstva kultury na místě podpořil řešení, jímž by byla pamětní deskou připomenuta existence pohřbů a jež by znamenalo pietní uložení, včetně případného přemístění pozůstatků zemřelých v rámci objektu.
ST. MICHAEL´S MYSTERY
Nejen stavební úpravy, ale i současné využití kostela, multimediální show Tajemství u svatého Michala - St. Michael Mystery, která má podle autorů »netradiční formou přiblížit kapitoly českých dějin«, vyvolává nevoli odborných a církevních kruhů. Projekt nabízený i školám má podle pedagogů zásadní chyby. České dějiny jsou prý prezentovány vytržené z kontextu a jde tu prý spíše o vizuální efekt a komerční zájem, než o uměleckou prezentaci faktů. Disneylandově prý působí i čtrnáct obrazů, jež mají přiblížit Prahu očima Franze Kafky. Projekt funguje již od loňského června. Proti takovému způsobu využití se však již v roce 1990 postavil kardinál František Tomášek. »Považuji za čin odporující naší kulturní tradici poskytnout v jakékoliv formě klášterní areál sv. Michaela ke komerčnímu využití,« píše Tomášek v dopise adresovaném radnici Prahy 1. Ještě ostřeji vystoupil vloni jeho nástupce kardinál Miloslav Vlk. »Realizací projektu nazvaného St. Michael Mystery dojde, vzhledem k jedinečnému kulturnímu a duchovnímu charakteru tohoto místa, k troufalému a hrubému pošlapání etických norem a pietních zvyklostí,« píše Vlk ministru kultury. Stejně se vyjádřila i Univerzita Karlova, Akademie výtvarných umění, Akademie věd a Státní ústav památkové péče: »Je naprostý nesmysl pokusit se kostel na tak významném místě Prahy proměnit v Disneyland,« píše se v jejich společném stanovisku. Zástupci univerzity navíc chápou způsob nakládání s ostatky a umístění projektu do prostoru kostela jako nebezpečný precedent. »...je nutné tento počin hodnotit jako odstrašující příklad a usilovat o nalezení účinného způsobu nápravy škod. Tento záměr vyžaduje především narovnání práv zemřelých, kteří byli v komerčním zájmu vystěhováni z posvátného místa posledního odpočinku...« tvrdí František Vrhel, děkan Filozofické fakulty UK. Rektor AVU Jiří Kotalík dokonce podal soudu v Praze 1 návrh na přeběžné opatření ve věci zastavení stavebních prací v kostele.
BÝVALÝ KOSTEL?
O hrobech, hrobkách či kosterních pozůstatcích není v nájemní smlouvě mezi Národní knihovnou a Kontakt Moravia ani zmínka. »Smlouva tyto otázky neřeší. Nakládání s ostatky zakotvují příslušné zákony. Jestli byl archeologický průzkum dobrý nebo ne, jestli rekonstrukce objektu pomohla či ne, to není otázkou smlouvy,« vysvětluje Vojtěch Balík, ředitel Národní knihovny ČR. Podle něj má knihovna co říci pouze k využití objektu. »V podstatě můžeme být rádi, že se podařilo sehnat nájemce. Ten do chátrající ruiny investoval peníze, které stát v současné době nemá,« tvrdí Balík. Podle něj je současný stav věci dobrým kompromisem s přijatelnou mírou únosnosti, kterému předcházela řada jednání. »Toto je poslední společný jmenovatel, na kterém jsme byli schopni se dohodnout. Jestli se program líbí, nebo ne, to je otázka osobního vkusu. Já osobně také nejsem nadšeným zastáncem toho, co tam dnes je,« dodal Balík. Ve smlouvě je mimo jiné uvedeno, že veškerá činnost, kterou bude nájemce v kostele provozovat, by neměla být v rozporu s dobrými mravy. Za jeden z hlavních důvodů, proč nedochází k porušení dobrých mravů, považovali zástupci Ministerstva kultury, společnosti St. Michael Mystery a dokonce i řádu servitů okolnost, že jde o bývalý kostel. Objekt měl totiž být za Josefa II. odsvěcen. Podle jednatele společnosti St. Michael Mystery Markuse Blochinga program, který je v kostele instalován,v žádném případě neporušuje morální či etické principy. Kostel byl i podle jeho názoru na konci 18. století předán světskému využití. »Existují historické záznamy o tom, že kostel odsvěcen skutečně byl,« tvrdí Bloching. »Patří k místům, která Josef II. předal světskému využití,« vysvětluje s tím, že na kvalitu produkce si každý musí pochopitelně udělat názor sám. »Krásný film ale natočili rakouští a čeští umělci. Na další expozici v objektu se podílel dokonce i známý režisér Radúz Činčera,« upozorňuje. Dalším argumentem zastánců stavebních úprav i programu je skutečnost, že předběžné náklady na rekonstrukci kostela se odhadovaly na 250 milionů korun, což je částka, kterou stát dnes do objektu investovat nemůže. Suma není navíc konečná. Celý objekt nebyl totiž dosud zkolaudován. V současné době ještě probíhají dokončovací práce na restauraci v podkroví, která má být v provozu od dubna. Návštěvníci kostela se shodují, že některé části atrakce jsou skutečně působivé. K současnému využití kostela nemá námitky ani G. Walder. »Byl jsem se tam sám podívat. Celkem pěkný program, ne? Myslím, že to mohlo dopadnout hůř, byla to přece ruina,« říká. I on je zastáncem teorie, podle které byl kostel odsvěcen. Jak řekl, česká servitská komunita si nečiní na kostel nárok, nechce být s kauzou více spojována a ani k ní nezaujímá žádný postoj. Jeho tvrzení ale kontrastuje s vyjádřením generálního převora servitů Huberta Maria Moonse: »Není-li možno z finančních důvodů zachovat jej pro účely, pro které byl vystavěn, tedy k službě boží, tak zásadně jen pro účely duchovní a kulturní,« zaujímá vyhraněné stanovisko již roku 1993 generální převor sídlící v Itálii. Ten na rozdíl od formulací v nájemní smlouvě nehovoří o bývalém či odsvěceném kostelu. Podle posudku Liturgického institutu totiž stojící kostel odsvětit nelze: »Pokud byl bohoslužebný prostor posvěcen, znamená to, že je natrvalo určen k bohoslužbám,« píše se v dokumentu s tím, že přestane-li objekt sloužit tomuto účelu, může se jinak počestně využít. Ani to však nezpochybní skutečnost, že místo zůstává posvátným prostorem, dokud stojí jeho obvodové stěny. Kodex kanonického práva přitom praví, že nesmí být využíván k účelu potupnému či nečestnému, hamižnému či špinavému. Jan Matějka, profesor liturgiky na UK dodává: »Dějinná a bohužel i současná zkušenost je sice taková, že některé kostely jsou činností, která je v nich provozována, znesvěcovány, nelze však mluvit o jejich odsvěcení. Zůstávají posvátným prostorem se všemi důsledky, které z toho pro jejich uživatele vyplývají.«
PRAHA - MĚSTO KULTURY 2000
Kauza kostela sv. Michaela Archanděla se podle odborníků stala precedentem v mnoha oblastech. Bývalý ředitel Pražského ústavu památkové péče Pavel Pirkl byl v souvislosti s rekonstrukcí navržen na anticenu památkářů »Ropák«. Podle představitelů univerzity je kostel jedním z desítek případů, kde obchodní hlediska převážila nad úctou k památkám, a dokonce k posvěcené půdě. Nepochopitelná je prý i skutečnost, že v době, kdy se vážně uvažuje o tom, že se zbourá vepřín v Letech u Písku, aby na místě mohla být s dostatečnou pietou uctěna památka zemřelých, přímo v centru Prahy je situace naprosto opačná a práva zemřelých se drasticky porušují. Za minulého režimu kostel sice sloužil jako sklad, nikdo však nevedl zásahy pod podlahu a nezasahoval do hrobů. Kritici projektu se také shodují v tom, že kauza je »originálním« přínosem k chystané akci Praha 2000 - Evropské město kultury.
