Show v michalském kostele sází na nové jméno: Daniela Hůlku
Datum vydání: 27.11.1998 Zdroj: MF Dnes
Autor: MARTINA KLAPLOVÁ Rubrika: Region Praha Strana: 2
S t a r é M ě s t o - Kontroverzní multimediální show v kostele svatého Michala, která byla ještě nedávno prezentována jako originální pohled na dějiny Prahy očima Franze Kafky, má nyní nové lákadlo. V prosinci zde vystoupí na několika benefičních koncertech pro děti z dětských domovů zpěvák Daniel Hůlka, který s česko-rakouskou společností provozující show uzavřel dohodu o roční spolupráci. Je Hůlkova popularita magnetem, který projektu zaručí životaschopnost? "To nedokážu odhadnout. Mám však silný dojem, že právě takový smysl ta spolupráce má," reagoval na to rektor AVU Jiří T. Kotalík. Provozovatelé show odmítají sdělit konkrétní údaje o návštěvnosti. "Jsou to denně stovky lidí. Ale průměr je různý," to bylo jediné upřesnění, které podal Markus Bloching stojící v čele společnosti Tajemství svatého Michala. "Návštěvnost není nižší, než se čekalo," dodal. Byl to však právě on, kdo před spuštěním projektu před novináři hovořil o tisícovkách návštěvníků, kteří denně kostelem projdou. "To teprve přijde. Aby se tak unikátní projekt hned zavedl na trhu, to je těžké," nepřipouští Bloching žádný rozpor mezi svými předchozími a současnými prohlášeními. Tvrdí, že pro Hůlkovu účast má jiné důvody než slabou návštěvnost: "Je prvním a posledním umělcem, kterého jsme oslovili. Jeho zevnějšek a charisma se s projektem doplňují," zní Blochingova verze. "Pražská historie si zaslouží být zviditelněná a tady se tak děje populární formou, i když pro Čechy je takový způsob podání zvláštní," myslí si o projektu Hůlka. "Zvláštní to tedy opravdu je. Technicky je ta show zajímavá, ale jako celek je to nesmysl falšující dějiny," vnímá projekt rektor AVU Jiří T. Kotalík stojící v čele Pražského grémia. To podalo na konci října na úřad vyšetřování trestní oznámení na Pavla Pirkla, bývalého ředitele Pražského ústavu památkové péče, a Jiřinu Knížkovou, vedoucí památkového odboru magistrátu. "Myslíme si, že byl porušen památkový zákon a zřejmě i stavební zákon. Jsem ovšem skeptik a obávám se toho, že některé důkazy už nyní nebude možné dohledat," sdělil Kotalík. Největší rozčarování přitom pociťuje z toho, že něco takového připustil stát, který by v péči o památky a i ve způsobu jejich využití měl jít příkladem. Kostel svatého Michala, v němž kdysi kázal Jan Hus, patří státu a spravuje ho Národní knihovna, která ho společnosti Michal Praha pronajala na třicet let. Proti původnímu záměru zřídit zde banku protestovala veřejnost, odborníci se však nyní přiklánějí k názoru, že původní řešení bylo k památce šetrnější. Nyní je kostel rozříznutý vertikálním řezem sice společností nákladně zrekonstruován, ale do podoby, jež působí dojmem, že se prostor kostela kamsi ztratil.
Tajemství Starého Města, nebo postmoderní kýč?
Datum vydání: 15.10.1998 Zdroj: MF Dnes
Autor: TOMÁŠ VYSTRČIL Rubrika: Strana: 12
Reportáž z turistického mysteria
Tisíce plakátků lákajících turisty na nejrůznější kulturní akce končí v nejbližším pražském koši. Fialová skládačka na křídovém papíře, kterou rozdává osoba ve fialové kápi, však může vzbudit zvědavost. Tajemně z ní září žlutý nápis The St. Michael mystery.
Požár v roce 1991 zničil celý krov kostela. Od té doby problém využití Svatého Michala občas přetřásala média. Původně románský kostel s barokními prvky byl předmětem diskuse mezi církví, památkáři a jistou skupinou podnikatelů, která chtěla v areálu zřídit finanční centrum. Fialový prospekt nabízí pohled do Kafkova světa, který je v prostorách kostela naservírován v podobě multimediální show. Než se návštěvník přesvědčí, zda se v útrobách odsvěceného kostela skrývá skutečné tajemství, či postmoderní kýč, zaplatí vysoké vstupné, důchodci nad šedesát mají vstup zdarma.
Oči, oči, oči...
"Zde vidíte půdorys podzemního podlaží," informuje nás před barokním portálem kostela fialová "kapucínka". Při tom otevře zásuvku v barevném modelu kostela a objeví se průřez románskou kryptou. Jednotlivé scény tvoří bludiště s výjevy z údajného Kafkova světa. Model ze dřeva a plexiskla je vyveden opravdu zdárně. Když "kapucínka" skončí svou monotónní naučenou řeč, neodpustí si přede mnou vlastní komentář: "Umístit pouťový dům hrůzy do katolického kostela, i když odsvěceného, je dost nevkusné, ale já tu jsem na brigádě." Nervózně se ohlíží ke dveřím přilehlé restaurace, které vedou také ke kancelářím komplexu.
Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají
Vstup do kostela je patrně první z "kafkáren" programu: po stranách barokního portálu jsou umístěny dvě prosklené kukaně, mezi nimi, podobně jako v metru nebo samoobsluze, kovové turnikety s otáčivým ježkem. Do těžkých, tmavě dýhovaných dveří se tlačí skupina turistů. Za turnikety začíná tajemná cesta "Křížem, krážem".Ostře nasvícená bysta dominuje malé setmělé místnosti obložené kvalitním dřevem. Namísto strnulého mlčení však otvírá ústa. Co že to říká?: "Nedat se zlákat k jedinému zbytečnému kroku." Připomíná Mozarta nebo Beethovena, ale "kapucínky" informují, že jde skutečně o Franze Kafku. Kafkův aforismus se ozve také v němčině a angličtině. Turisté jednotlivých jazyků už začínají podléhat jistému vzrušení - co asi bude za dalšími dveřmi? Každý pohyb sleduje obrovité mechanické oko. Obraz rozkládá návštěvníka na desítkách televizních monitorů. Přes obraz tváře běží text jakéhosi "cadricula vitae", jak vtipně říkával Jan Werich. Jméno, pohlaví, zájmy, číslo konta, sexuální orientace...
Za rohem číhá hlídač a dopravní plácačkou nás neurvale pohání dál: "Postupujte, pokračujte," parafrázuje ampliony z komunistického metra: "Ustupte za bezpečnostní pás!" Jsme oběma nohama v "Kafkově světě". Projdeme úřední místností s nekonečnými stoly a telefony, které drnčí, až jim nadskakují sluchátka. Všude kolem se povalují osobní spisy, v zásuvkách je uložen každý z nás. Procházíme tmavou chodbou s kapající vodou, kde se nám nohy boří do neznámé hmoty. Z černých koutů se ozývá přidušené "bez odpovědi". V místnosti času padneme do dřevěného soukolí pražského orloje. Pod ozubenými koly sedí smrtka s doutníkem v čelistech. Drží se za hlavu, v druhé ruce má přesýpací hodiny. Hraje s Turky karty o peníze a vždy vyhraje. Kafkovy aforismy pokračují: "Jen naše pojetí času to nazývá posledním soudem, ve skutečnosti jde o stanné právo." Ale to již vcházíme do Zlaté uličky, kde Kafka nějaký čas bydlel. Na stěnu světnice se promítá stín pohybujících se obrovitých nohou brouka Řehoře Samsy z novely Proměna. Matčin hlas plačtivě prosí: "Řehoři, proč nás nenecháš jít dovnitř, máš tam snad někoho? "Kafkův svět" opouštíme chodbami pražské kanalizace, kde návštěvníka zahalí bílý kouř (dle slov manažerů společnosti hygienická mlha). Zde vstupujeme do "druhého aspektu show", jak doslovně hlásá leták, tedy do "přehlídky historických pamětihodností ze života pražského Starého Města s jejich tajuplnou a mystickou atmosférou". Leták slibuje, že "před uchvácenými návštěvníky ožívají jeviště dějin zrekonstruovaná v původní podobě a doprovázená speciálními efekty, jak by si je divák ve své fantazii nedokázal představit."
Skutečně, starý židovský hřbitov jako by sem byl jen přenesen. Tento pocit vyvolávají tunové náhrobky z umělého kamene, na nichž je dokonce i mech. Jen fialová obloha a černé siluety pražských věží namalované na pozadí jsou snad až příliš neskutečné. Nebýt nouzových východů a moderních hasicích přístrojů, byl by dojem jistě působivější. Můžeme to považovat za další "kafkárnu" - skutečný židovský hřbitov leží o pár set metrů dál.
Smetiště dějin
Další prostor má být jakýmsi depozitářem, smetištěm dějin. Inkviziční výjevy, Stalinova socha tu přechází ve žhavou současnost ztvárněnou poházenými plechovkami od coca-coly a všemožným plastickým odpadem. Mezi giganty dějin stojí i Michael Jackson, notně pokrytý pavučinami.Nad poslední místností podzemní podívané se prý pozastavoval známý vykladač díla Franze Kafky Eduard Goldstücker, který show nedávno navštívil. Za fosforeskujícími mřížemi svítí stovky očí, ale především tu stojí Kafkův otec se synem, který, ač dospělý, je zde vyveden ve velikosti malého dítěte. Goldstücker si měl údajně postesknout, že tento výjev je nesmysl, protože Kafka ani jeho otec nikdy ve vězení nebyli. Nechce se ovšem věřit, že by slovutný profesor bral zobrazovaný výjev doslova a přehlédl prvoplánovou symboliku scény, nebo že by snad vůbec nad zneužitím Kafkova jména vážně uvažoval.
Pozor na infarkt!
Návštěvníkům není jasné, proč se jich "kapucínka" lámanou češtinou s běloruským přízvukem ptá, netrpí-li srdečními problémy. To se záhy vysvětlí. Kymácející se výtah, který návštěvníky vyveze z krypty k hlavní lodi kostela, se totiž prudce zarazí a asi o pět centimetrů propadne, což způsobí nefalšovaný děs. Někteří důchodci si tuto atrakci nechali raději vypnout. O dalším programu leták říká: "Zde se divák dostane přímo do zahajovací Show koncipované jako obrazárna, která ho vystavenými malbami historických osobností naladí na hlavní program. Ve čtvrthodinovém intervalu se zde otevírají brány do hlavní lodi a obecenstvo zaujme místo v barokním sále."Během čtvrthodinového zklidnění si někteří návštěvníci sdělují své dojmy. "Cožpak můžu na takovou šaškárnu brát cizí turisty?" stěžovala si jedna z průvodkyň cestovní kanceláře. "A proč ne?" dodala její kolegyně. Socha kněžny Libuše naslouchá těmto řečem s bohorovným klidem.Biograf v hlavní lodi odsvěceného katolického kostela je asi opravdu světovým unikátem, jak se o celé podívané tvrdí v propagačním materiálu. Tím spíše, že diváci usedají do kostelních lavic a promítací plátno před nimi je umístěno přesně v místě, kde bývá hlavní oltář. "Prostřednictvím nejmodernější filmové a promítací techniky a nákladných zvukových a světelných efektů divák smyslově prožívá nejprve pohnuté dějiny Prahy..." Film začíná obrazem sličné dívčiny, z níž se vyklube kněžna Libuše vznášející se českou krajinou, a končí sametovou revolucí. Závěrečnou tečku programu tvoří výstavní síň ve druhém patře s informacemi a exponáty, které se vážou k filmovým sekvencím a také k osobnosti Franze Kafky. Na výběru a uspořádání exponátů se podílel Radúz Činčera, který předtím spolupracoval na rozsáhlých multimediálních výstavách v zahraničí.Americký rukopisJedna z průvodkyň tvrdí, že show je dílem amerických filmových studií z Orlanda. To do značné míry vysvětluje rozpačitý dojem, který celý projekt u někoho vyvolává. Nikoli náhodou je návštěvník vybaven jakýmsi obhajovacím dopisem Radúze Činčery, který se projektu zastává s poukazem na to, že je jistě lepší využít historického komplexu ke kulturním účelům než k umístění obchodně finančního centra, o kterém se prý předtím uvažovalo. Autoři projektu tvrdí, že "Tajemství svatého Michala" umožňuje uvidět Prahu očima jednoho z nejznámějších pražských spisovatelů Franze Kafky. Kdo jen trochu nahlédl hloubku Kafkova díla, ten se musí nad těmito slovy jen pousmát. Nejdiskutabilnější je ovšem Činčerovo tvrzení, že obrovská investice do vzácného historického objektu, na jehož údržbu nemá státní pokladna peníze, umožnila jeho obnovu pietním způsobem. Z původního interiéru kostela totiž zůstala zachována jediná malba. Zobrazuje vyhnání penězoměnců z chrámu.
Historie kostela sv. Michala
První zmínka o kostele byla zaznamenána již ve 2. polovině 12. století. Kostel byl založen v románském a raně gotickém stylu.
14. století - za vlády Karla IV. dochází k přestavbám, z tohoto období pochází nejstarší dochovaná krypta.
1400-1402 - zde kázal Jan Hus
1419-1421 - husitské války, rabování kostela
1436-1620 - kostel byl opět vysvěcen a kázání zde probíhalo až do bitvy na Bílé hoře
1624-1786 - v roce 1624 předal kardinál Harrach opuštěný kostel řádu servitů. V sousedství kostela začali mniši později stavět klášter. Poslední stylová přestavba kostela byla uskutečněna za velké finanční pomoci hraběte Sporcka.
1786 - 23. 6. za vlády Josefa II. byl klášter zrušen, neboť ani město, ani kostel neměly zájem o církevní využití. Poté byl kostel odsvěcen a inventář včetně oltářů a obrazů převezen do různých kostelů v okolí Prahy.
1786-1791 - prostory sloužily jako skladiště pro petrolej a papír. Jedno křídlo bylo využíváno také jako obchodní prostory. V uvedeném období nebyl kostel vůbec udržován.
1830-1850 - došlo ke stržení pravé části kostela. Postupné chátrání vedlo pražské radní k otázce úplného zrušení stavby.
1902-1960 - při hlasování radních o zachování kostela rozhodly pouze dva hlasy. Prostory sloužily jako skladiště i v době po znárodnění až do roku 1960, kdy katastrofální stav přinutil n. p. Narpu se vystěhovat.
70.-80. léta - snahy kostel opravit a využít ke kulturním účelům vždy ztroskotaly na nedostatku finančních prostředků.
1991 - objekt sloužil jako útočiště bezdomovcům a lidem drogově závislým. Vznikl zde požár, který zničil celý krov. Po požáru byl kostel provizorně zakryt.
Případ svatého Michala: Porušení dobrých mravů?
Datum vydání: 21.7.1999 Zdroj: Slovo
Autor: Stránku připravili Aleš Horáček, Matěj Hušek, Dana Mertová Rubrika: Téma Strana: 14
Praha - Nejvíce diskutovaným případem využití církevního objektu je zřejmě kostel sv. Michaela Archanděla v Praze na Starém Městě. Kritici projektu St. Michael''s Mystery, který má mimo jiné »zábavnou a netradiční formou« přiblížit české dějiny tvrdí, že rekonstrukce kostela pro účely multimediálního představení zničila hodnotný objekt přímo v srdci Prahy a porušila práva mrtvých, kteří byli v objektu pochováni. Tato tvrzení však obhájci rekonstrukce popírají. Konstrukci kostela vyztužili při stavebních úpravách dělníci železnými traverzami a ve vnitřním prostoru vznikla nová železobetonová patra. Pozůstatky členů řádu, jimž kdysi kostel patřil, i pozůstatky středověkých obyvatel Prahy, kteří si za místo posledního odpočinku v kostele zaplatili, ustoupily trafostanici a inženýrským sítím. Kosti pohřbených nyní leží v pytlích a krabicích zazděných v podzemní chodbě, zřejmě již za zdmi kostela. Samotná, podle vyjádření některých institucí antikulturní, produkce prý navíc kostel znesvětila. Ostře proti ní vystoupil například kardinál Miloslav Vlk. »Realizací projektu nazvaného St. Michael Mystery dojde vzhledem k jedinečnému kulturnímu i duchovnímu charakteru místa k troufalému a hrubému pošlapání etických norem a pietních zvyklostí,« napsal svého času kardinál ministru kultury. Obhájci projektu naopak tvrdí, že zchátralý objekt rekonstrukce zachránila před úpným zničením a diváci mají možnost zhlédnout kvalitně připravenou show. V nájemní smlouvě mezi Národní knihovnou a společností Kontakt Moravia je mimo jiné uvedeno, že činnost nájemce v kostele by neměla být v rozporu s dobrými mravy. Za hlavní důvod, proč komerční využití kostela neporušuje dobré mravy, považují zástupci Národní knihovny, Ministerstva kultury i provozovatele multimediální show okolnost, že se údajně jedná o odsvěcený kostel. Toto tvrzení je však v přímém rozporu s posudkem Liturgického institutu, který má redakce k dispozici. Zástupci Národní knihovny, která objekt pronajala, jsou podle svých slov rádi, že se podařilo najít investora. Do chátrající ruiny se tak prý podařilo investovat peníze, které stát v současné době na její rekonstrukci nemá. Současný stav je tak podle nich přeze všechny výtky dobrým kompromisem s »přijatelnou mírou únosnosti«.
Kauza kostela sv. Michaela je odstrašujícím příkladem, tvrdí někteří odborníci
Datum vydání: 23.2.1999 Zdroj: Slovo
Autor: MATĚJ HUŠEK Rubrika: O čem se mluví Strana: 14
Středověcí obyvatelé Prahy, kteří si zaplatili za hrob v kostele, skončili v pytlích v podzemní chodbě
Praha - Ostatky významných osobností české historie zčásti vyvezené na skládku, zčásti zazděné v pytlích a krabicích do podzemní chodby. Znesvěcení kostela antikulturní produkcí. Zničení mimořádně hodnotného objektu přímo v srdci Prahy. To všechno jsou podle kritiků rekonstrukce kostela sv. Michaela v Praze na Starém Městě důsledky stavebních úprav v objektu, alibismu odpovědných míst a špatně formulované nájemní smlouvy. Obhájci projektu naopak tvrdí, že rekonstrukce objekt zachránila, že multimediální show dokáže zábavnou a »netradiční formou« přiblížit české dějiny a že s kosterními pozůstatky se zacházelo výjimečně pečlivě.
Bitva o kostel sv. Michaela Archanděla zuří již téměř deset let. V objektu měla být nejdříve banka. Bouře nevole, která se po oznámení tohoto záměru zvedla, si ale vynutila změnu podnikatelského záměru. »Každá změna je k horšímu,« konstatují již dnes lidé obeznámení se situací. Současné využití objektu - multimediální show »St. Michael Mystery« - podle nich totiž uškodilo kostelu mnohem více, než kdyby v něm byl peněžní ústav.
KOSTI V PYTLÍCH
»Stavební firma zasekala železné traverzy do pilířů i zdí kostela, archeologové vykopali pozůstatky z hrobů, dělníci je naházeli do pytlů. Dnes je většina ostatků zazděná v podzemní chodbě,« tvrdí Jiří Pešek, který se kauzou intenzivně zabývá. »V kostele byla přitom pohřbena řada významných představitelů města. Ti si za to, že mohli být pohřbeni přímo na posvátné půdě, museli zaplatit,« vysvětluje Pešek. Část vykopaných koster odvezli antropologové na průzkum, část se prý válela na stavbě. »Po nějaké době je dělníci bez ladu a skladu napytlovali a odnosili do kostelní krypty. Většinu odsunuli do chodby až za současné zdi kostela, kde je spolu s prozkoumanými ostatky, uloženými asi ve stovce popsaných krabic, zazdili,« tvrdí Pešek. Nad hlavami pohřbených měla podle dobových zvyků navěky znít chrámová hudba. Za to si zaplatili. Nyní ale leží v pytlích za zdmi kostela. Mezi očitými svědky se hovoří i o tom, že k 11 m 3 vykopaných kostí chybí odpovídající počet lebek. Ty se měly údajně ztratit během stavebních prací. Vedoucí archeologického výzkumu Václav Huml na tato tvrzení dnes nemůže reagovat, neboť zemřel. Předseda Pražské archeologické komise a koreferent výzkumu v kostele sv. Michaela Zdeněk Dragoun však tvrdí, že zřejmě neexistují důkazy, které by tato tvrzení podložily. »Nikdy jsem nic takového neviděl. Je pravda, že archeologové jsou někdy otrlí. Kolega Huml ale byl na lidské ostatky nejpečlivější. Proto si myslím, že ve srovnání s běžnou archeologickou praxí lze péči o ostatky v tomto případě hodnotit jako výrazně nadstandardní,« tvrdí Dragoun. »K nekulturnímu činu se propůjčili i někteří představitelé duchovenstva, když se účastnili resepelizačního aktu, tedy znovuuložení ostatků zemřelých do spojovací chodby. Aktu byl přítomen i Gerhard Walder, převor servitské komunity v Nových Hradech,« kroutí hlavou Pešek. Servitský řád byl posledním vlastníkem kostela i s přilehlým klášterem, dokud ho Josef II. roku 1786 nezrušil a řád nevyhnal. »Dnes to není naše vlastnictví, proto k tomu nezaujímáme žádný postoj,« řekl nám Walder. Sám připouští, že v kryptě kostela byli pochováni členové jeho řádu. O osobnostech, které měly hroby přímo v kostele, však příliš hovořit nechce: »Je velmi málo známo, kdo byl v kostele skutečně pochován.« Nepochybuje ale o tom, že pozůstatky jeho řádových bratří i lidí, kteří si za hrobku v kostele zaplatili, jsou dnes pochovány s dostatečnou pietou. »Je to stále na území kostela a je tam kříž,« argumentuje Walder. Podle očitých svědků na současném místě posledního odpočinku zemřelých kříž skutečně je. Ovšem v zazděné části chodby načrtnutý zednickou lžící do vlhké malty. Josef Tellc, který rekonstrukci objektu sleduje od počátku, také tvrdí, že chodba s ostatky nepatří ke kostelu, ale k sousednímu domu. Lidé pochovaní původně v kostele jsou tedy i podle něj vyhozeni za hranice posvátné půdy. To prý znamená nejmarkantnější porušení práv mrtvých. Podle odborníků by totiž kdysi uzavřené dohody mezi pohřbenými a původními majiteli komplexu, jež na sebe servité jako poslední vlastníci převzali, porušilo už to, kdyby jejich ostatky někdo přesunul od oltáře k varhanám. Kostel sv. Michaela 14. září loňského roku osobně navštívil ministr kultury Pavel Dostál. Podle stanoviska Ministerstva kultury na místě podpořil řešení, jímž by byla pamětní deskou připomenuta existence pohřbů a jež by znamenalo pietní uložení, včetně případného přemístění pozůstatků zemřelých v rámci objektu.
ST. MICHAEL´S MYSTERY
Nejen stavební úpravy, ale i současné využití kostela, multimediální show Tajemství u svatého Michala - St. Michael Mystery, která má podle autorů »netradiční formou přiblížit kapitoly českých dějin«, vyvolává nevoli odborných a církevních kruhů. Projekt nabízený i školám má podle pedagogů zásadní chyby. České dějiny jsou prý prezentovány vytržené z kontextu a jde tu prý spíše o vizuální efekt a komerční zájem, než o uměleckou prezentaci faktů. Disneylandově prý působí i čtrnáct obrazů, jež mají přiblížit Prahu očima Franze Kafky. Projekt funguje již od loňského června. Proti takovému způsobu využití se však již v roce 1990 postavil kardinál František Tomášek. »Považuji za čin odporující naší kulturní tradici poskytnout v jakékoliv formě klášterní areál sv. Michaela ke komerčnímu využití,« píše Tomášek v dopise adresovaném radnici Prahy 1. Ještě ostřeji vystoupil vloni jeho nástupce kardinál Miloslav Vlk. »Realizací projektu nazvaného St. Michael Mystery dojde, vzhledem k jedinečnému kulturnímu a duchovnímu charakteru tohoto místa, k troufalému a hrubému pošlapání etických norem a pietních zvyklostí,« píše Vlk ministru kultury. Stejně se vyjádřila i Univerzita Karlova, Akademie výtvarných umění, Akademie věd a Státní ústav památkové péče: »Je naprostý nesmysl pokusit se kostel na tak významném místě Prahy proměnit v Disneyland,« píše se v jejich společném stanovisku. Zástupci univerzity navíc chápou způsob nakládání s ostatky a umístění projektu do prostoru kostela jako nebezpečný precedent. »...je nutné tento počin hodnotit jako odstrašující příklad a usilovat o nalezení účinného způsobu nápravy škod. Tento záměr vyžaduje především narovnání práv zemřelých, kteří byli v komerčním zájmu vystěhováni z posvátného místa posledního odpočinku...« tvrdí František Vrhel, děkan Filozofické fakulty UK. Rektor AVU Jiří Kotalík dokonce podal soudu v Praze 1 návrh na přeběžné opatření ve věci zastavení stavebních prací v kostele.
BÝVALÝ KOSTEL?
O hrobech, hrobkách či kosterních pozůstatcích není v nájemní smlouvě mezi Národní knihovnou a Kontakt Moravia ani zmínka. »Smlouva tyto otázky neřeší. Nakládání s ostatky zakotvují příslušné zákony. Jestli byl archeologický průzkum dobrý nebo ne, jestli rekonstrukce objektu pomohla či ne, to není otázkou smlouvy,« vysvětluje Vojtěch Balík, ředitel Národní knihovny ČR. Podle něj má knihovna co říci pouze k využití objektu. »V podstatě můžeme být rádi, že se podařilo sehnat nájemce. Ten do chátrající ruiny investoval peníze, které stát v současné době nemá,« tvrdí Balík. Podle něj je současný stav věci dobrým kompromisem s přijatelnou mírou únosnosti, kterému předcházela řada jednání. »Toto je poslední společný jmenovatel, na kterém jsme byli schopni se dohodnout. Jestli se program líbí, nebo ne, to je otázka osobního vkusu. Já osobně také nejsem nadšeným zastáncem toho, co tam dnes je,« dodal Balík. Ve smlouvě je mimo jiné uvedeno, že veškerá činnost, kterou bude nájemce v kostele provozovat, by neměla být v rozporu s dobrými mravy. Za jeden z hlavních důvodů, proč nedochází k porušení dobrých mravů, považovali zástupci Ministerstva kultury, společnosti St. Michael Mystery a dokonce i řádu servitů okolnost, že jde o bývalý kostel. Objekt měl totiž být za Josefa II. odsvěcen. Podle jednatele společnosti St. Michael Mystery Markuse Blochinga program, který je v kostele instalován,v žádném případě neporušuje morální či etické principy. Kostel byl i podle jeho názoru na konci 18. století předán světskému využití. »Existují historické záznamy o tom, že kostel odsvěcen skutečně byl,« tvrdí Bloching. »Patří k místům, která Josef II. předal světskému využití,« vysvětluje s tím, že na kvalitu produkce si každý musí pochopitelně udělat názor sám. »Krásný film ale natočili rakouští a čeští umělci. Na další expozici v objektu se podílel dokonce i známý režisér Radúz Činčera,« upozorňuje. Dalším argumentem zastánců stavebních úprav i programu je skutečnost, že předběžné náklady na rekonstrukci kostela se odhadovaly na 250 milionů korun, což je částka, kterou stát dnes do objektu investovat nemůže. Suma není navíc konečná. Celý objekt nebyl totiž dosud zkolaudován. V současné době ještě probíhají dokončovací práce na restauraci v podkroví, která má být v provozu od dubna. Návštěvníci kostela se shodují, že některé části atrakce jsou skutečně působivé. K současnému využití kostela nemá námitky ani G. Walder. »Byl jsem se tam sám podívat. Celkem pěkný program, ne? Myslím, že to mohlo dopadnout hůř, byla to přece ruina,« říká. I on je zastáncem teorie, podle které byl kostel odsvěcen. Jak řekl, česká servitská komunita si nečiní na kostel nárok, nechce být s kauzou více spojována a ani k ní nezaujímá žádný postoj. Jeho tvrzení ale kontrastuje s vyjádřením generálního převora servitů Huberta Maria Moonse: »Není-li možno z finančních důvodů zachovat jej pro účely, pro které byl vystavěn, tedy k službě boží, tak zásadně jen pro účely duchovní a kulturní,« zaujímá vyhraněné stanovisko již roku 1993 generální převor sídlící v Itálii. Ten na rozdíl od formulací v nájemní smlouvě nehovoří o bývalém či odsvěceném kostelu. Podle posudku Liturgického institutu totiž stojící kostel odsvětit nelze: »Pokud byl bohoslužebný prostor posvěcen, znamená to, že je natrvalo určen k bohoslužbám,« píše se v dokumentu s tím, že přestane-li objekt sloužit tomuto účelu, může se jinak počestně využít. Ani to však nezpochybní skutečnost, že místo zůstává posvátným prostorem, dokud stojí jeho obvodové stěny. Kodex kanonického práva přitom praví, že nesmí být využíván k účelu potupnému či nečestnému, hamižnému či špinavému. Jan Matějka, profesor liturgiky na UK dodává: »Dějinná a bohužel i současná zkušenost je sice taková, že některé kostely jsou činností, která je v nich provozována, znesvěcovány, nelze však mluvit o jejich odsvěcení. Zůstávají posvátným prostorem se všemi důsledky, které z toho pro jejich uživatele vyplývají.«
PRAHA - MĚSTO KULTURY 2000
Kauza kostela sv. Michaela Archanděla se podle odborníků stala precedentem v mnoha oblastech. Bývalý ředitel Pražského ústavu památkové péče Pavel Pirkl byl v souvislosti s rekonstrukcí navržen na anticenu památkářů »Ropák«. Podle představitelů univerzity je kostel jedním z desítek případů, kde obchodní hlediska převážila nad úctou k památkám, a dokonce k posvěcené půdě. Nepochopitelná je prý i skutečnost, že v době, kdy se vážně uvažuje o tom, že se zbourá vepřín v Letech u Písku, aby na místě mohla být s dostatečnou pietou uctěna památka zemřelých, přímo v centru Prahy je situace naprosto opačná a práva zemřelých se drasticky porušují. Za minulého režimu kostel sice sloužil jako sklad, nikdo však nevedl zásahy pod podlahu a nezasahoval do hrobů. Kritici projektu se také shodují v tom, že kauza je »originálním« přínosem k chystané akci Praha 2000 - Evropské město kultury.
Američan se má v Praze na co těšit
Datum vydání: 5.3.1998 Zdroj: Právo
Autor: Pavel Dostál (Autor je poslancem Sněmovny za ČSSD) Rubrika: Publicistika Strana: 14
Na jediné dochované fresce v kostele sv. Michaela Archanděla nedaleko Staroměstského náměstí v Praze je znázorněna biblická scéna "vyhánění kupců z chrámu". Je tak trochu příznačná pro tento kostel. Jenom snad s tím rozdílem, že ze sv. Michaela kupce nikdo nevyháněl. Spíše do něj byli lákáni. Kostel byl založen v druhé polovině 12. století a ve své další historii byl vždycky jednou z těch magických pražských kulis příznačných pro Staré Město po kterém kráčely dějiny české kotliny. A tak přežil revoluční i barbarské husitství, zbožnou protireformaci, ale i zestátnění Josefem II. a díky jemu následnou přeměnu kostela na pietní pohřebiště servitů, měšťanů a významných osobností Starého Města. Byly to prý zrovna jejich lebky, které prodávali čepičáři v Celetné ulici po archeologickém průzkumu sv. Michaela Archanděla. Ačkoli se kdysi sám císař Ferdinand obdivoval kráse sv. Michaela Archanděla, stal se kostel později skladištěm, manufakturou na výrobu papíru a před koncem reálného socialismu sloužil jako sklad n. p. Drobné zboží.
Po listopadu 1989 český primas František kardinál Tomášek a řád servitů projevili veřejně zájem o vhodné světské využití kostela, ačkoli neexistuje jediný doklad o jeho odsvěcení. Ale budiž. Člověk by si řekl, že nová demokratická moc vypíše soutěž na využití jedněch z nejkrásnějších prostor v Praze a že vznikne něco, co nám ve světě budou závidět. Skutečnost je podstatně jiná. Kostel byl státním majetkem, a tak ho Ministerstvo kultury svěřilo do péče Národní knihovny, což byl pro ni v její současné finanční situaci samozřejmě dar danajský. A tak měl být kostel následně prodán v aukci. Což se nakonec nepovedlo a kostel dostala do pronájmu na dobu třiceti let jakási jihomoravská firma s názvem vskutku evropským: Kontakt Moravia Evropa, a. s. Hodonín, která ho chtěla původně přestavět v banku. Snad proto, aby se klienti ukládající do takto vzniklé banky svoje úspory mohli zároveň pomodlit, aby to s jejich penězi dopadlo dobře. Že něco takové chtěli Evropané z Hodonína, kde se bere podle lidové písničky za vojáčka, není nic divného. Že ale tito pánové k tomu získali souhlas hlav pomazaných, jako je ak. arch. Pavel Pirkl, ředitel Pražského ústavu památkové péče, anebo souhlas Mgr. Jiřiny Knížkové z odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, je už poněkud jiné kafe. Zvláště když se proti všem záměrům znehodnocujícím výjimečný charakter kostela sv. Michaela stavěli od samého počátku renomovaní odborníci a relevantní instituce: Univerzita Karlova, Akademie věd ČR, Akademie výtvarných umění, UMPRUM a jiné. Všichni upozorňovali, že kostel sv. Michaela představuje skvostný prostor trojlodní barokizované gotické konstrukce síňového typu s výtečnou akustikou, navíc obohacený o vzácnou, samostatně přístupnou kryptu pod presbytářem. Zdůrazňovali, že význam a důležitost objektu mimořádně vzrostly objevením četných stavebních prvků z doby gotické a zvláště pak odhalením části předcházející románské baziliky. A propós, kolik máme ve stověžaté Praze románských věží? Kritici zároveň varovali před devastací této jedinečné památky na úrovni archeologické, architektonické, ale i pietní.
To se týká těch lebek prodávaných na Královské cestě v Celetné ulici. Díky stávce studentů a mediální kampani se sice zabránilo přestavbě kostela na banku, nikoli však jeho další a paradoxně ještě rozsáhlejší devastaci. Neboť ona evropská firma z Hodonína, dneska již transformovaná na světovou společnost Michal Praha, s. r. o., pod záminkou kulturního využití kostela v něm začíná realizovat projekt nazvaný "St. Michael`s Church Attraction" neboli multimediální show s polyekranovým kinem, restaurací, výtahem, vibrační podlahou pro simulaci umělého zemětřesení, s chlazeným zábradlím na přilepení dlaně atd. atd. Dá se předpokládat, že nebudou chybět hamburgery. Praha nikoli magická, ale mcdonaldizovaná. I o tom je současná kulturní politika České republiky. Americký návštěvník se má tedy na co těšit. To všechno přece doma nemá…
Ministerstvo souhlasí s programem v kostele
Datum vydání: 4.5.1998 Zdroj: MF Dnes
Autor: MARTINA KLAPLOVÁ Rubrika: Region Praha Strana: 5
S t a r é M ě s t o - Ministerstvo kultury České republiky v současné době nevidí žádný důvod, proč by mělo měnit svůj souhlasný postoj se zamýšleným projektem multimediální show v kostele svatého Michala. A to i přesto, že Státní ústav památkové péče, který ministerstvu v mnoha případech poskytuje odborná stanoviska, se k záměru staví kriticky a obrátil se na soud se žádostí o vydání předběžného opatření na zastavení rekonstrukce. "Nevidíme žádný konkrétní důvod, kvůli kterému bychom měli projekt zakázat," uvedl náměstek ministra kultury Vladimír Koronthály. Připustil ovšem, že ministerstvo obdrželo několik názorů, že chystaná show, která má zábavnou formou ztvárňovat různé okamžiky pražské historie od dob bájné kněžny Libuše až po současnost, je pro sakrální prostředí nevhodná, byť je kostel svatého Michala odsvěcený. "Na podněty veřejnosti vždycky reagujeme. Byli jsme se tam znova podívat, ověřujeme, zda při rekonstrukci byly dodrženy veškeré předpisy týkající se ochrany kulturních památek. Myslím si, že závěr bude takový, že byly. Také zjišťujeme, zda se v projektu neobjeví něco, co by se mohlo dotknout náboženského cítění občanů. V tomto bodě čekáme ještě na dvě stanoviska," sdělil náměstek. Státní ústav památkové péče nyní kritizuje skutečnost, že rekonstrukce, která výrazně změnila interiér kostela, takže chrámová loď bude rozčleněna, je znehodnocující. Památkářům vadí i projekt, který označují za lacinou, podbízivou show. V jedné scéně mají například apoštolové ze Staroměstského orloje a Smrtka hrát karty. "Ano, viděli jsme kulisy pro tuto scénu. Jestli je to nevkusné? Vkus je individuální záležitost. Kvůli tomu, zda se to někomu líbí nebo nelíbí, nemůže ministerstvo kultury ten projekt zarazit. Osobně bych například nešel na koncert Michaela Jacksona, ale to ještě neznamená, že to není kultura," prohlásil Koronthály. Rektor Akademie výtvarných umění Jiří T. Kotalík má na věc opačný názor. "To, co je označováno za kulturní využití kostela svatého Michala, je vlastně nekulturní," míní Kotalík. Právě Akademie výtvarných umění se připojila k protestu Státního ústavu památkové péče. Rakousko-česká společnost hovoří o historizující show jako o jedinečném projektu, který bude úspěšný. Již dopředu počítá s tím, že kostel v Michalské ulici navštíví denně i dva tisíce lidí. Kritiku odráží tvrzeními, že všechno připravuje se souhlasem příslušných institucí. Koronthály potvrdil, že ministerstvo kultury s projektem souhlasilo. Uvedl, že to byla dokonce podmínka smluv mezi společností Michal Praha, která si dlouhodobě kostel pronajala, a Národní knihovnou, jež má právo hospodaření s tímto objektem, jenž patří státu. Rekonstrukce má stát několik stovek milionů korun. Otázkou zůstává, kdo by společnosti uhradil investice, které do rekonstrukce vložila, kdyby z projektu sešlo. "To opravdu nevím," odpověděl Kotalík na otázku, kdo by tyto peníze měl společnosti vrátit, pokud by kritici záměru uspěli u soudu a rekonstrukce byla skutečně zastavena.
V kostele bude multimediální show
Datum vydání: 26.1.1998 Zdroj: MF Dnes
Autor: MARTINA KLAPLOVÁ Rubrika: Region Praha Strana: 1
S t a r é M ě s t o - Rekonstrukce kostela svatého Michala v Michalské ulici v těsném sousedství Staroměstského náměstí, jedno z nejdiskutovanějších témat památkové péče posledních let, se sice chýlí ke konci, kontroverzní debaty o vhodnosti jeho budoucího využití však neustávají. Jedno je však nesporné: barokní kostel s gotickým portálem, který byl dlouhá léta smutnou ruinou, se v polovině května změní v živé turistické centrum, kde se bude uvádět multimediální show Tajemství svatého Michala. Získá tím město na turistické atraktivnosti, nebo bude jediným výsledkem jen bezduchý historicky pojatý Disneyland? "Modlím se, aby už byl kostel svatého Michala opravený. Pro oživení této části Starého Města to bude mít ohromný význam. Bydlím jen dvě ulice od Michalské a tak vím, že ještě před dvěma lety to nebyl kostel, ale otřesná hrůza, zóna nikoho, kolem které se každý za tmy bál projít. Navíc tento projekt geniálně zapadá do vize, s níž přišla radnice před čtyřmi lety, aby právě Michalská ulice byla součástí nové turistické trasy mezi Václavským a Staroměstským náměstím, což se podařilo jen částečně," sdělil městský radní Filip Dvořák. "Je to šílená představa, že se sem budou svážet turisté, v hlavní chrámové lodi usednou před promítací plátno, budou procházet předem vytčenou trasou jako při prohlídkách hradu a poté se výtahem zavezou do restaurace. Objekt bude turistickou expanzí funkčně přetížen," vyjádřil se architekt Jiří Kotalík, předseda Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města. Klub Za starou Prahu zaujímá smířlivější postoj a zásadně nesouhlasí pouze s umístěním restaurace do podkroví. "Stále všechno zpochybňovat je populismus," oponuje ředitel Pražského ústavu památkové péče Pavel Pirkl. "Když předešlý projekt měl v úmyslu umístit do kostela banku, rozrušilo to duše Pražanů natolik, že z toho nakonec sešlo. Bylo to mimo jiné i Pražské grémium, které požadovalo kulturní využití kostela svatého Michala. Tato představa nakonec zvítězila a ministerstvo kultury ji posvětilo, ale já jsem z toho spíš smutný, protože to bude znamenat větší stavební a technické zásahy než v případě banky," prohlásil Pirkl. "Umím si samozřejmě představit důstojnější využití, než je multimediální show, ale je to odsvěcený kostel, jinak by ministerstvo souhlas nevydalo. Dlouho jsme diskutovali o názvu projektu, který původně zněl Magický kostel. S tím jsme nesouhlasili, protože věřících by se patrně dotkl. Četl jsem scénář chystané show, musím přiznat, že je to poněkud bombastické, ale copak koncert tří tenorů nebo Michaela Jacksona není také bombastický?" podotkl náměstek ministra kultury Vladimír Koronthály.
Společnost Michal Praha, která je součástí rakouské společnosti Jurimex a do rekonstrukce kostela včetně instalace projektu vloží přes pět set milionů korun, podstatu nynějších sporů nechápe. "Důležité je, že památka bude veřejně přístupná. Náš projekt není o nic méně netradiční než stav, v němž jsme kostel našli, když sloužil jako skladiště. Chceme pomocí světelných a hudebních efektů a prostřednictvím filmové a projekční techniky atraktivní formou přiblížit různé kapitoly pražské historie. Celé jsme to pojali jako vizuální pohled do Kafkova absurdního světa," uvedl Markus Bloching, ředitel společnosti St. Michael Mystery, jež bude multimediální show v tomto prostoru třicet let provozovat. "Nyní jsme stavěni do situace, že tento projekt je za daných okolností nejlepším kompromisem. Mohlo se ale postupovat jinak, kostel zakonzervovat a počkat, až se najde lepší varianta," domnívá se architekt Kotalík. "V životě jsem neslyšel větší nesmysl. Kdo a z jakých peněz by to zakonzervování zaplatil? Nejspíš by to nakonec dopadlo tak, že kostel by chátral a chátral, až by nám spadl na hlavu," prohlásil radní Dvořák.
