Studentská iniciativa za záchranu kostela sv. Michaela Archanděla na Starém Městě v Praze
argumentace
o pojmech „kostel“ versus „bývalý kostel“
- v katastru nemovitostí je sice objekt označen jako „jiná stavba“, v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, tedy jiném oficiálním dokumentu státu, jako „bývalý klášter servitů, se svými částmi (kostel sv. Michaela bez čp. - dnes čp. 662)“ a ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek hlavního města Prahy jako „kostel sv. Michaela“ více zde
- jak vyplývá z rozkladu prof. liturgiky KTF UK Jana Matějky, je podle Kodexu kanonického práva bohoslužebný prostor „posvátným prostorem, dokud trvá jeho vymezení obvodovými stěnami“, „mluvit o odsvěcení je tedy bezobsažné“ více zde
o pojmech „zřícení“ a „rekonstrukce“
argumentaci, že „kostel zachránil soukromý investor v době, kdy po ničivém požáru reálně hrozilo jeho zřícení“, považujeme rovněž za chybnou, a to v obou bodech: o „záchraně“, tzv. rekonstrukci více zde, o údajné hrozbě zřícení více zde
Za 15 let, během nichž se kauza kostela sv. Michaela táhne, pochybila podle našeho názoru nejen Národní knihovna, ale zejména a opakovaně Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstvo kultury. Domníváme se, že stát by měl za toto své jednání převzít odpovědnost, jakkoli by se mohlo jednat i o nemalé finanční částky a složité právní kroky.
V případě nejmladší historie, tedy prodeje kostela společnosti Michal Praha, spol. s r. o., uvádíme jako zásadní důvody našeho protestu následující dva problémy, přesněji soubory problémů.
prodej proběhl podle našeho soudu za nápadně nevýhodných podmínek a v rozporu s dobrými mravy
Podle znaleckého posudku zadaného Národní knihovnou před prodejem činí současná hodnota předmětných nemovitostí 173 054 670 Kč. Prodejní cena tedy činí cca 27 % odhadní hodnoty.
Národní knihovna zdůvodňuje nutnost prodeje potřebou rekonstrukce dalších svých nemovitostí (Klementinum) - při svém hospodaření ovšem není s příjmy odkázána na prodej vlastního majetku, ale získává prostředky ze státního rozpočtu.
Po uplynutí sjednané doby nájmu by už kostel nebyl zatížen sankcí za porušení (nevýhodně uzavřené) nájemní smlouvy, což by umožnilo standardní postup při výběru nájemce či kupce. Proti argumentu NK, že do roku 2029 je daleko, stavíme protiargument, že památková péče a kulturní politika státu neuvažují v horizontu měsíců či let, ale celých generací.
Dosavadního nájemce, nyní vlastníka považujeme za osobu naprosto nedůvěryhodnou více zde a zde.
nakládání s lidskými kosterními ostatky - prodej v rozporu s veřejným zájmem
S ostatky bylo podle našeho mínění nakládáno v rozporu s ustanovením § 4 zákona č. 256/2001 Sb., který ukládá zákaz zacházet s nimi způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti.
Tento problém vyvstal již v průběhu rekonstrukce (více zde). Snahy o pietní uložení se datují od roku 1997 (více zde) až do léta 2005, kdy byl dokonce už připraven návrh smlouvy o zřízení pietního prostoru a péči o něj - tyto snahy zastavilo uzavření kupní smlouvy.
Současný stav:
hlavní krypta - ostatky byly sanovány a dezinfikovány, pietně uloženy ovšem nebyly
boční krypta - ostatky nebyly nikdy sanovány, podle svědeckých výpovědí jsou „pietně“ uloženy v pytlích od cementu
hygienické nebezpečí: V říjnu 2003 vznesl prof. Jiří Zellinger (VŠCHT) požadavek na šetření Státního zdravotního ústavu kvůli podezření na výskyt plísňových spor v obou kryptách (více zde). Mikrobiologické vyšetření proběhlo v prosinci a konstatovalo výskyt nebezpečných plísní rodu Aspergillus (výsledky zde). Půl roku nato upozorňuje prof. Zellinger na pochybení NK a dosavadní neřešení situace doc. Kotalíka, ředitele Nár. památkového ústavu (dopis zde). NPÚ vypracoval návrh řešení (vyjádření zde) a předal problém Odboru památkové péče MHMP. Ten 20. 8. 2004 určuje, že za „stav objektu odpovídá jeho vlastník“ (vyjádření zde). Laboratorní zkoušky s pozitivním nálezem toxických spor byly podle zprávy SZÚ dokončeny již 4. 12. 2003, avšak kosterní ostatky umístěné v jedné z podzemních krypt byly sanovány až o celý rok později, přičemž kosterní ostatky ve druhé podzemní kryptě nebyly dodnes sanovány vůbec. Toto vše tedy proběhlo ještě dlouhou dobu před podpisem kupní smlouvy, tedy v době, kdy vlastníkem byl stát, správcem NK. Přesto podle našich informací nebyla situace dále řešena, před prodejem nebylo jasně stanoveno, jakým způsobem se dosavadní vlastník s nepřijatelnou hygienickou situací vypořádal, a v kupní smlouvě NK pouze upozorňuje na uložení ostatků v kryptě. Vyjádření nynějšího vlastníka ze srpna 2005 (více zde) nepovažujeme - už jen vzhledem k omylům v něm uvedeném - za relevantní a dostačující.
1993: k „brzkému zřícení“ stavby (posudek zde)
Posudek ing. Zdeňka Mazáka, znalce pro obor stavitelství, pro odvětví stavby obytné (!) sice skutečně konstatuje, že objekt je „velmi zchátralý“, nicméně vypočítává poškození konstrukcí vestavěných pater, vodovodu a kanalizace, zchátralé výtahy, případně nezasklená okna či opadanou omítku - dohromady tedy takřka vše, co vzniklo adaptací kostela na sklad, co bylo nutné posoudit pro možné využití na depozitář NK a co je samozřejmě pro skutečnou rekonstrukci prostoru zbytné. (Samozřejmě kromě poškození střechy požárem, což ale samo o sobě není důvod vedoucí k bezprostřednímu spadnutí objektu.) Posudek zhodnocuje pouze technický stav stavby a v žádném případě nereflektuje hodnotu vestavěných uměleckých děl.
2003: k „zachránění“ a „zhodnocení“ stavby společností Michael Praha (posudek zde)
Posudek Národního památkového ústavu zpracovaného jako podklad pro vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci. Konstatuje v něm, že přestavbou vznikla škoda kulturní, hmotná a morální a že poškození kostela bylo umožněno rozhodnutími Odboru památkové péče MHMP. Finanční hodnota škody musí pak zahrnovat i náklady nutné pro uvedení památky do vyhovujícího stavu!
2005
Podle znaleckého posudku zadaného Národní knihovnou před prodejem (zveřejněno zde) činí současná hodnota předmětných nemovitostí 173 054 670 Kč. Prodejní cena tedy činí cca 27 % odhadní hodnoty. Posudek opět zhodnocuje pouze technický stav objektu jako běžné budovy a nezohledňuje jeho kulturní a historickou hodnotu.